Jan Cinert (Úterý 9. července 2013)

Na rozdíl od "tradičních" mytologů, já si žádné komplikované otázky nekladu. Jak se rozvíjely poznatky o přírodních a astronomických zákonitostech, tak se rozvíjela i "mytologie", původně poučky o principu času. Předávaly se ústně, a aby se lépe zapamatovávaly, tak se postupně přidávaly personifikace a zoomorfikace. Učili se je adepti na šamana a spol. od starých. Poučky - příběhy se pak vyprávěly veřejně. Po vzniku písma vznikla i literatura a další posun původních pouček do epických příběhů s chováním héroiů, jako by byli lidmi. Již v antice si z toho učenci dělali legraci. Po přijetí křesťanství bylo ústní přenášení mýtů postupně zakázáno a nadále se vyprávěly "starci" již jen jako pohádky a místní pověsti.

Došlo k přebírání znění mýtů i se jmény héroiů, ale jen proto, že i přijímající je chápali, neboť věděli, že se jedná o jim známé principy. Veřejným vyprávěním byly mýty známé všem a o zneužívání mýtů mocnými já nic nevím. Jen pro povýšení účinku vyprávění o životě vládců k jejich životu přidávali zapisovatelé mýtické prvky.