Jan Cinert (Čtvrtek 30. května 2013)

Tak jsme zase u té nešťastné - šťastné sedmičky. Já mám na Vánoce pod stromeček připravený tento obrázek. Dřív na jeho klidné rozpoznání nebude čas. Je tam 7 jakýchsi vos. Přitom vosa je z (V)Osa stejně jako Esus. Podobně včela je z (V)Čela, tedy Kel(a), takže Kel, jako jeden rovnodennostní roh uprostřed, na ose. Stejně je čelo uprostřed mezi ušima. V chetitském mýtu to byla včela, která byla vyslána, aby probudila spícího boha Telepinu, slunečné letní období. Takže hmyz byl také zástupným vyjádřením jarní rovnodennosti. Je to celé výzva, která se jednou musí vyřešit.

I čtyřicítku jsme probírali. Já myslím, že buď je to hodnověrné číslo všude, tedy že i potopa trvala 40 dnů apod., nebo je to všude staré vyjádření "mnoho", a tak se nedá brát nikde vážně.

I tehdy, když čtu o "funkcích" bohů a bohyň, mi jdou oči šejdrem. Jenže, řešíme-li bohyni Sešat koncem 1. tisíciletí př. n. l., tak je možné, že ty "intelektuálské funkce" mohou mít již nějaké vyspekulované opodstatnění. Proto jsem zauvažoval o tom, že Sešat ve své výsledné podobbě může být vyjádřením pětidílné přepony pravoúhlého trojúhelníka. Z toho pak ta její geometrie a architektura.

O procházení sedmi branami Inannou k její setře Ereškigal jsem v knize uvažoval jako o 1 roku její vlády + 7 dalších s tím, že je to ulynutí jejího cyklu, a proto Inanna posléze umírá. No nevím, systémově se to pro všechny sedmičky asi uplatnit nedá.