Jan Cinert (Středa 22. května 2013)

Až bude hezky, tak ještě prakticky prověřím neexistenci stínu během západu Slunce. Za zahrady jej vidím, takže kvůli tomu nemusím jezdit do zahraničí. :-) Zkusím také lépe vypozorovat, při jaké výšce Slunce začínají stíny mizet. Při jízdě po dálnici to moc nešlo.

Teoreticky by se mělo odehrát totéž obráceně. Nejprve zmizí stín a pak zapadne Slunce. Stejně zemřel Enkidu a Gilgameš zůstal sám, vědom si toho, že bez stínu musí také umřít. Proto se v epicky obohaceném mýtu vydal hledat nesmrtelnost. Podobně zemřel i Kastór, zatímco Polydeukés zůstal a pak "byl bohy vzat na nebesa".

Tak mě napadlo, jestli bohyní Sešat, tou která s faraonem držela vytyčovací provaz, musí být nutně míněna planeta Venuše (Jitřenka a Večernice). Mohl to být i obecně ženský princip - Měsíc. Rozpůlením úseku mezi východem a západem Měsíce v jednom dni se dostane astronomický jih. Jak jsme tu k tomu dospěli, tak Letní bohyně (letní polovina roku), novolunní dívka Měsíce a planeta Venuše v mytologii splývají. Rovněž dosavadní božské a mytologické interpretace ve starší literatuře selhávají. To ale míním jen jako nadhoz, bez bližšího prozkoumání. Potom by se jednalo o stanovení severojižní osy v noci mezi mezi hvězdou na severu a zmíněným jižním bodem podle Sešat.