ZH (Pondělí 15. dubna 2013)

Přemýšlím o tom, jak se vůbec vědělo, jaký je rok, tenkrát se neprodávaly v papírnictvích kalendáře atd., bůhví, jestli to obyčejní lidé potřebovali vědět. Kněží v biskupské Praze se asi orientovali podle přeposlaných přípisů z papežské kanceláře, kde se v té době používal jak florentský, tak pisánský způsob, Jestli se listiny nějak archivovaly, musel v tom být zmatek pro kronikáře, který to s odstupem desítek let zpracovával. Tak si to aspoň jako nehistorik přestavuju.

Ono "na počátku roku narození Páně" je v latinském přepisu "anno dominice incarnationis MLXXXXII in kal. Ianuarii", přičemž incarnatio je zpravidla chápáno jako vtělení, tj. početí, méně často (Beda Ctihodný) jako narození.

Pokud se týče nesrovnalostí v datech, předpokládám, že se to synchronizovalo vždycky na Velikonoce, kdy bylo dáno, který den v roce je neděle, a pak to někdo, více či méně pozorně, zaznamenával do příštích Velikonoc, někdy třeba zapomněl. Ale rok byl spíš fázován podle svátků, které sledoval každý, tak nevím. Jestli se třeba méně významné svátky světily v neděli i když byly v jiný den, a pak událost "týden po sv. Ludmile" kronikář mechanicky převedl do svého římského stylu.