ZH (Středa 27. března 2013)

Nechci se opakovat a házet jako hrách na zeď svou teorii...
Ale zdá se, že vě většině kultur byly svátky jara nejdůležitějším mezníkem v roce, zkrátka se žilo od pesahu k pesahu, od martia k martiu, od beltainu k beltainu (podle podnebí). A křesťané halt od Velikonoc k Velikonocům, my už to tak asi nevnímáme, protože na Vánoce a Nový rok je víc volných dnů a šampusu, občanský kalendář je pro nás modlou, ale kdyby byl na Velikonoce svátek celý týden, jak to bývalo, taky bychom to tak asi brali.
Ten den na jaře se Kristus stal bohem; jak říkáte, křesťané se modlí k východu, ale nejvíc se modlili o tom velikonočním týdnu. Myslím, že nějaký astronomický východ, který nic neřeší, jim byl ukradený, ale pozorovali konkrétní východ Slunce v té nejdůležitější době. Vždyť kdo by koukal na astronomický východ, když vychází Slunce, které je prý ztotožňované s Ježíšem? Holubička-svatý Duch, slétává po paprsku Slunce do kaple Božího hrobu.