Kniha HAJDY NA HRAD
J. Čihák (Úterý 21. dubna 2009)
Český Olympos?
Vrch Boreč v Českém Středohoří je proslaven nejen pověstí o Libuši, ale také vzácným přírodním úkazem, který tam můžeme spatřit během zimy. Vrch je protkán ventarolami. Jsou to dutiny procházející vrchem. Mají otvory při úpatí kopce a v prohlubních na vrcholu. Dole je v zimě nasáván studený vzduch. Při průchodu vnitřkem vrchu se trochu ohřeje a putuje nahoru až k vyústění. Z ústí ventarol v zimě vyvěrá vlhký vzduch, který je teplejší než vzduch okolní. Vlhkost se za mrazu sráží a z vrcholu kopce stoupá pára. U vyústění nebývá sníh. Spadané listí a větve jsou v okolí ojíněné. Při troše štěstí můžeme v Prostředních horách(zastarale) uvidět dýmající kopec, jehož sopečná aktivita už dávno vyhasla.
Pražské Delfy?
Napadají mě podobnosti mezi vrchem Boreč a pověstí o Drahomíře. Kněžna se měla propadnout na okraji Petřína do zemské praskliny, ze které vyvěral teplý vzduch. Díra nešla zasypat a tak se můžeme domnívat, že byla velmi hluboká. Vltavské údolí je tady ohraničeno pseudokrasovým návrším. Praskliny a dutiny jsou tu dodnes. Proto stojí za to vzít do úvahy, že Petřínem mohla procházet také nějaká ventarola. Začínala třeba na Újezdu a ústila do povrchové praskliny třeba poblíž sv.Vavřince. Za občasných příhodných podmínek vypouštěla obláček mlhy, což mělo v pohanském kultu nesmírný význam (např. věštění z páry, obdoba kapnomantie). Je to samozřejmě spekulace, avšak mohu ji spojit s fakty. Na Petříně se kromě pískovce s obsahem železa těžilo též uhlí. Před těžbou mohla být ventarola propojena dalšími přírodními dutinami na uhelné vrstvy, odkud unikaly plyny přes ventarolu ven. Vyvěrající vzduch byl prosycen nejen vlhkostí, ale také teplými jedovatými plyny. Proto mě napadlo srovnávat Petřín s věštírnou v Delfách, kde si Pýthie libovala v omamných párách. Mnozí si myslí, že Libuše věštila spíše na Petříně než na Vyšehradu. K tomu bych se připojil tím, že Petřín, Opyš a možná i Vítkov tvořily posvátný trojkomplex.
Posvátná prasklina - Spraga mezi spragami?
Rozevřené skalní praskliny se vyskytují v hojné míře všude. Ovšem v celé české kotlině jen jedna měla jedinečné vlastnosti, které byly považovány za božské a byl jim přisuzován jedinečný magický účinek. Pohany poblázněné mytologií musela přímo fascinovat a tak jí s obdivem začali říkat "Prasklina". Nechci trvat na tom, že na Petříně byla ventarola. Zdá se mi pravděpodobnější, že úkaz mohla vyvolat soustava dutin jiného typu, do kterých pronikala voda a z uhelného ložiska plyn a teplo. Směs par a plynů dále vnikala do skalní praskliny, jejíž vzhled nebyl nijak pozoruhodný, ale svým úkazem budila úžas. Domnělý úkaz mohl zaniknout vlivem těžební činnosti při rozvoji hradu a města nebo při sesuvech a propadech (oblast je geologicky nestabilní). Avšak vnucuje se třetí verze, že úkaz byl záměrně zničen v 9. nebo 10. století, tedy v počátcích mýcení pohanského kultu. V místě úkazu byla postavena dřevěná kaple později nahrazená rotundou.
Vrch Boreč v Českém Středohoří je proslaven nejen pověstí o Libuši, ale také vzácným přírodním úkazem, který tam můžeme spatřit během zimy. Vrch je protkán ventarolami. Jsou to dutiny procházející vrchem. Mají otvory při úpatí kopce a v prohlubních na vrcholu. Dole je v zimě nasáván studený vzduch. Při průchodu vnitřkem vrchu se trochu ohřeje a putuje nahoru až k vyústění. Z ústí ventarol v zimě vyvěrá vlhký vzduch, který je teplejší než vzduch okolní. Vlhkost se za mrazu sráží a z vrcholu kopce stoupá pára. U vyústění nebývá sníh. Spadané listí a větve jsou v okolí ojíněné. Při troše štěstí můžeme v Prostředních horách(zastarale) uvidět dýmající kopec, jehož sopečná aktivita už dávno vyhasla.
Pražské Delfy?
Napadají mě podobnosti mezi vrchem Boreč a pověstí o Drahomíře. Kněžna se měla propadnout na okraji Petřína do zemské praskliny, ze které vyvěral teplý vzduch. Díra nešla zasypat a tak se můžeme domnívat, že byla velmi hluboká. Vltavské údolí je tady ohraničeno pseudokrasovým návrším. Praskliny a dutiny jsou tu dodnes. Proto stojí za to vzít do úvahy, že Petřínem mohla procházet také nějaká ventarola. Začínala třeba na Újezdu a ústila do povrchové praskliny třeba poblíž sv.Vavřince. Za občasných příhodných podmínek vypouštěla obláček mlhy, což mělo v pohanském kultu nesmírný význam (např. věštění z páry, obdoba kapnomantie). Je to samozřejmě spekulace, avšak mohu ji spojit s fakty. Na Petříně se kromě pískovce s obsahem železa těžilo též uhlí. Před těžbou mohla být ventarola propojena dalšími přírodními dutinami na uhelné vrstvy, odkud unikaly plyny přes ventarolu ven. Vyvěrající vzduch byl prosycen nejen vlhkostí, ale také teplými jedovatými plyny. Proto mě napadlo srovnávat Petřín s věštírnou v Delfách, kde si Pýthie libovala v omamných párách. Mnozí si myslí, že Libuše věštila spíše na Petříně než na Vyšehradu. K tomu bych se připojil tím, že Petřín, Opyš a možná i Vítkov tvořily posvátný trojkomplex.
Posvátná prasklina - Spraga mezi spragami?
Rozevřené skalní praskliny se vyskytují v hojné míře všude. Ovšem v celé české kotlině jen jedna měla jedinečné vlastnosti, které byly považovány za božské a byl jim přisuzován jedinečný magický účinek. Pohany poblázněné mytologií musela přímo fascinovat a tak jí s obdivem začali říkat "Prasklina". Nechci trvat na tom, že na Petříně byla ventarola. Zdá se mi pravděpodobnější, že úkaz mohla vyvolat soustava dutin jiného typu, do kterých pronikala voda a z uhelného ložiska plyn a teplo. Směs par a plynů dále vnikala do skalní praskliny, jejíž vzhled nebyl nijak pozoruhodný, ale svým úkazem budila úžas. Domnělý úkaz mohl zaniknout vlivem těžební činnosti při rozvoji hradu a města nebo při sesuvech a propadech (oblast je geologicky nestabilní). Avšak vnucuje se třetí verze, že úkaz byl záměrně zničen v 9. nebo 10. století, tedy v počátcích mýcení pohanského kultu. V místě úkazu byla postavena dřevěná kaple později nahrazená rotundou.
