J. Čihák (Úterý 31. března 2009)

Kroniky byly psány na podporu panovnických zájmů. Knížata a zejména král nemohli hlásat, že jejich rody mají pohanské kořeny a předkové byli váleční dobrodruzi. Proto kroniky popisují historické události časově, ale příčiny a souvislosti jsou nejasné nebo chybí. Místy jsou pramenem informací pověsti zamlžující skutečnost. Kronikáři ani nemuseli historickou pravdu znát nebo psali pod dohledem a pod hrozbou. A tak si myslím, že některý mohl nějaké skutečnosti do textu šikovně zamaskovat. Proč třeba Dalimil básní o kostelu sv.Marie na Praze (25.kapitola) a nikoliv na hradu Pražském? Praha byla už za Kosmy městem a o názvu Mezigrady se pochybuje.

Říká se, že kristianizace pohanských kultovních míst byla chytrým tahem pro úspěšné šíření křesťanství, ale s budoucností si nikdo příliš nelámal hlavu. Předpokládalo se, že se na původ míst zapomene, lidové vyprávění podlehne náboženským změnám a historická fakta zůstanou přístupná jenom nejvyšší kastě. Domníván se, že už ve středověku nastaly vážné potíže s utajením pohanského původu Prahy. Při těžbě kamene na Petříně a na Strahově byly ve skalních puklinách nalézány kostry a různé předměty, které odhalovaly pohanský původ místa. Nálezy byly ničeny a jejich pravý význam popírán, neboť dokazovaly, že panovnický hrad a křesťanské svatyně stojí v kultovní lokalitě kde se dříve obětovalo, věštilo a neřestilo. Můžeme se dohadovat, jak to ohrožovalo pozici českého centra křesťanství a moci. Jedním z velkých problémů bylo lidové náboženství, které činilo potíže při prosazování a udržování čistoty víry. Upevňování politické stability v zemi nebylo snadné a bylo závislé na potlačení staré víry. Důkazy o pohanském obětišti a pohřebišti mohly situaci silně zhoršit. Při lámání kamene na Petříně asi zaniklo hodně památek, ale několik zaplněných prasklin tam zůstalo. V jiných lokalitách je prováděn archeologický výzkum kultovních puklin. Na Petříně o podobném výzkumu nevím.