eva (Pátek 25. ledna 2013)

Zdravím vás!
Jste tady na mě všichni moc sečtělí...musela jsem se také mrknout do starých knih a zjistila jsem, že vše je trochu jinak.
Slovo prá znamenalo počátek, minulost, něco, co bylo dřív.
První Slované moc nepsali, převážně jen mluvili, každý si vyslovoval podle svého, krajově se výslovnost dost lišila, ale většinou se lidé mluvou snažili rozlišit, jak dávno předchozí děj byl.
Pokud se jednalo o minulost nedávnou, ozačovali ji pra.
Pokud to bylo dřív, říkali prá.
Ještě dřív bylo prááá.
Úpný počátek bylo práááh.
Délka á vystihovala délku doby, která předcházela.
Z toho dosud prabába znamená předchozí babička, pračlověk byl minulý, původní člověk, pramen byl počátek ve smyslu zdroj.
Přídavné jméno praý, praá, praé, resp. prahý, prahá, prahé znamenalo počáteční, minulý, původní, starý (později se začalo používat též prahový, prahová, prahové).
Takže prahá ohrada, prahá hrada znamenalo stará osada, místo, které bylo osídleno již před tím, než do příslušné lokality Slované přišli.
Slovo práh ve významu, v němž jej známe nyní tj. předěl, kus dřeva, trám, přírodní násyp, vzniklo až později, přeneseně, neboť počátek začínal vždy nějakým předělem (ať už se jednalo o práh domu, nebo práh citlivosti).
Hrad, hrada, ohrada vzniklo ze slova hrr, což znamenalo hrnout (například kameny, nabo dřevo na jednu hromadu), je to napodobení zvuku, které hrnutí vydává.