J. Čihák (Úterý 22. ledna 2013)

Dívám se na kvadrant Tycha Braha a přemýšlím, jak asi vypadaly středověké obří přístroje. Určitě byly jednoduché, ale důmyslné. Astronomové měli též potřebu měřit co nejpřesněji vodorovné úhly a čas.

Nacházím úvahy o tom, že k měření rozdílů mezi azimuty východů nebeských objektů byly zřizovány stacionární úhloměry s velkým poloměrem. Představme si třeba tyč vztyčenou na horizontu ve vzdálenosti 1 km od pozorovatelny. Takový úhloměr by měl značnou přesnost.