Kniha HAJDY NA HRAD
J. Čihák (Pátek 6. března 2009)
Rotunda sv.Kříže leží na linii, která může být slunovratová i směřující k Jeruzalému. Záhadou však zůstává poloha centrálního bodu na linii. Možnost vyznačení průsečíku s Pražským zlomem už jsem zvažoval, ale stavitelé středověké Prahy pravděpodobně nic nevěděli o velkém geologickém zlomu pod městem. Jsou sice známy zlomy, které se vlivem tahových sil rozevřely, ale v Praze nic takového nebylo. Proto jsem začal hledat vysvětlení, že umístění rotundy nepřímo souvisí s Pražským zlomem.
Na západním svahu Vítkova je skalka kde se stýká břidlice s křemencem. Kdysi bylo odtud vidět až k rotundě. Napadla mě možnost, že na svahu Petřína existuje protipól. Spojnici mezi skalkou a rotundou jsem protáhl na Petřín a vydal se hledat podobnou skalku. Pochyboval jsem o úspěchu, neboť povrch Petřína je změněný těžbou kamene a mnohými úpravami terénu. Přišel jsem až ke známému místu kde vychází velká břidlicová skála. Není příliš zajímavá, ale na okraji jsem uviděl malý čerstvý sesuv povrchové vrstvy. Sesuv odhalil zalomení šedomodrých a rezavých břidlicových vrstev. Vedle jsem našel jakýsi kámen, ale po chvíli mi bylo jasné, že z terénu vylézá vrstva tvrdé horniny. Smíšený výchoz má podobnost s tím na Vítkově. Spojil jsem obě místa a získal novou linii. Vede 10 m od středu sv.Kříže, prochází křižovatkou na dolním konci Václavského náměstí a dále okolo kostela sv.Jindřicha a Kunhuty přes Jindřišskou věž.
V okolí zlomů se vyskytují skály z různých hornin. Utvářely je poklesy, vzestupy a vrásnění povrchu. Podle skal nelze určovat kudy Pražský zlom přesně prochází. Navíc má mírně zvlněný průběh. Je nepravděpodobné, že by předkové věděli o semknuté prasklině zasahující do hloubky několika kilometrů. Možná si to mysleli o povrchových skalních prasklinách a rozestupech. Skály složené ze dvou odlišných hornin přitahovaly pozornost, protože byly neobvyklé. Zdály se tajemné, magické a dostávaly mystický význam. Snad si lidé představovali, že mezi skálami proudí příznivá duchovní energie. Vznikly přírodní mýty, které se později promítly do monoteismu a nakonec byly z učení vymazány. Ovšem v lidové víře a v hermetickém učení mohly dlouho přetrvávat. Přes záhadné místo na Petříně vede Hladová zeď, což nemusí být náhoda a jitří to fantazii. Škoda, že se nedovíme co si o takových věcech myslel Karel IV..
Na západním svahu Vítkova je skalka kde se stýká břidlice s křemencem. Kdysi bylo odtud vidět až k rotundě. Napadla mě možnost, že na svahu Petřína existuje protipól. Spojnici mezi skalkou a rotundou jsem protáhl na Petřín a vydal se hledat podobnou skalku. Pochyboval jsem o úspěchu, neboť povrch Petřína je změněný těžbou kamene a mnohými úpravami terénu. Přišel jsem až ke známému místu kde vychází velká břidlicová skála. Není příliš zajímavá, ale na okraji jsem uviděl malý čerstvý sesuv povrchové vrstvy. Sesuv odhalil zalomení šedomodrých a rezavých břidlicových vrstev. Vedle jsem našel jakýsi kámen, ale po chvíli mi bylo jasné, že z terénu vylézá vrstva tvrdé horniny. Smíšený výchoz má podobnost s tím na Vítkově. Spojil jsem obě místa a získal novou linii. Vede 10 m od středu sv.Kříže, prochází křižovatkou na dolním konci Václavského náměstí a dále okolo kostela sv.Jindřicha a Kunhuty přes Jindřišskou věž.
V okolí zlomů se vyskytují skály z různých hornin. Utvářely je poklesy, vzestupy a vrásnění povrchu. Podle skal nelze určovat kudy Pražský zlom přesně prochází. Navíc má mírně zvlněný průběh. Je nepravděpodobné, že by předkové věděli o semknuté prasklině zasahující do hloubky několika kilometrů. Možná si to mysleli o povrchových skalních prasklinách a rozestupech. Skály složené ze dvou odlišných hornin přitahovaly pozornost, protože byly neobvyklé. Zdály se tajemné, magické a dostávaly mystický význam. Snad si lidé představovali, že mezi skálami proudí příznivá duchovní energie. Vznikly přírodní mýty, které se později promítly do monoteismu a nakonec byly z učení vymazány. Ovšem v lidové víře a v hermetickém učení mohly dlouho přetrvávat. Přes záhadné místo na Petříně vede Hladová zeď, což nemusí být náhoda a jitří to fantazii. Škoda, že se nedovíme co si o takových věcech myslel Karel IV..
