Jan Cinert (Čtvrtek 17. ledna 2013)

Při tvorbě hláskových kořenů slov někdy v aurignacienu před 30 - 40 tisíci lety došlo ke ztotožnění číslovek s "božskou" podstatou. Jedná se o již dříve zmiňovaná: A - já, jedna a Jas, T/D - ty, dva a Stín, Al, Ag, Ar - on, tři a Bůh ZO. Tento pravěký princip se v tomto smyslu dodnes uplatňuje v tzv. indoevropských jazycích, ale nikoliv v sofistikovaných matematických poselstvích. Alespoň jsem si toho nikde nevšiml.

Mimochodem, dříve sem dal J. Čihák: Našel jsem jiné vysvětlení čísla 25 920. 2+5+9+2+0=18=3x6, t.j. číslo šelmy 666. Je zjevné, že každý si “správnou“ délku Platónova roku upravoval podle svých představ.

To by mohlo platit, "číslo šelmy" by pak byl soudný den na konci cyklu. Ale už jsem zmínil, že osobně jsem Zjevení sv. Jana odložil na jindy. Pracuji teď na Strettwegském vozíku a Cernunnovi, pojal jsem to jako "revizní výzkum", takže začínám zcela od začátku s prověřováním všeho souvisejícího a s přihlédnutím k novým vědeckým výsledkům. Takže je to zdlouhavé, ale budou nové poznatky :-).