Kniha HAJDY NA HRAD
Jan Cinert (Čtvrtek 10. ledna 2013)
Kdybych byl býval věděl, jak je to s Měsícem složité, tak jsem se do něho nepouštěl, a raději zůstal v blažené nevědomosti. Vše spojené s Měsícem se navzájem rozchází a není v tom možno nalézt nějaký, alespoň někdy se opakující soulad.
Padla tu zmínka o tom, že Metonův cyklus má obsahovat dva subcykly, osmiletý a jedenáctiletý. Odbyl jsem to tehdy s tím, že to je divné, protože takto dlouhé cykly se s devatenáctiletým nemůžou scházet. Je to míněno tak, že v 8. a 11. roce devatenáctiletého cyklu dojde k připadnutí stejné fáze Měsíce na den blízký, jako je v 19. roce. Takže něco podobného jako jsme probrali u Venušina cyklu (5 + 3 = 8 roků). Jenže to není celé, takových "subcyklů" je víc s tolerancí asi ±2 dny. Takže systém je 3 + 5 + 3 + 3 + 5 = 19 roků. Devatenáctiletý cyklus není zcela přesný, lunární čas je v něm o 2 hod. delší oproti solárnímu. To znamená, že po 219 letech dojde k rozdílu o 1 den.
V praxi to vypadá tak, že ke shodě (počítačem dané) dojde asi třikrát po 19 letech a pak jsou různě dlouhá období, nežli se na správný den posune ten, co byl původně jen blízký tomu správnému, čili začne být správný "subcyklus" +3 nebo +5 let. Metonův cyklus tedy takto "klouže" v průběhu staletí a musel být postupně stanovován nový počátek platný tak pro dvě generace.
Jediná jistota u Měsíce je to, co je dáno Sluncem, a to je výška Měsíce za zimního slunovratu (vysoký - severní lunovrat) a protikladně za letního slunovratu (nízký - jižní lunovrat). K tomu je neměnné putování během synodického měsíce od západu k východu během jednotlivých fází, přičemž na západě je počátek s přibývajícím srpkem, přesně na jihu je úplněk a na dále na východ postupuje ubývající srpek. Dále platí to, že uprostřed léta dosahuje nejvyšších poloh "čerstvý" srpek - novoluní a v zimě protikladně úplněk.
Z toho všeho jsem dospěl k následujícím poznatkům:
1 - Je vysvětlena záhada, jak došlo ke ztotožnění Letní bohyně (Venuše) s nejmladší sestrou (přibývajícím srpkem). Ztotožněna byla původní podstata půlroční Letní bohyně, nikoliv osmiletý cyklus, protože v létě je "čerstvý" srpek v nejvyšší poloze a setkává se tak se Sluncem. Takže nalezení dívky a následný sňatek má asi již původ v tomto principu. Po zavedení devatenáctiletého cyklu byl sňatek přenesen na něj.
2 - Pravěcí astronomové museli být velmi rozčarováni, když zjistili, že pracně vysledované zákonitosti Měsíce se nakonec zcela rozcházejí. Tady bych viděl jeden z důvodů krátkodobosti používání pracně vytvořených rondelů a megalitických památek. Takové množství práce a nakonec zklamání. To by mělo mít i velký sociální dopad. Nejspíše z toho pak pochází vtípky typu: Tak se nám děvče zase svého vyvoleného nedočkalo a nešťastnice skočila se skály. Případně nápad: Co takhle přikovat Andromédu ke skále, aby neutekla a počkala na příchod Persea?
3 - Jestliže je předchozí úvaha správná, tak by mělo mít smysl hledání azimutů západů pro vysoký a nízký Měsíc v rámci 18,6134 roku, čili pro Prahu je to 317,9°, 271°, 240° a 221,4° s drobnými odchylkami. Krakov je na stejné šířce. Čili má asi smysl jen hledat pravěké "pokusy" vysledovat na viditelném a zaznamenatelném zákonitosti pohybu Měsíce. Z dlouhodobého pozorování Měsíce nakonec zůstal během 2. tis. př. n. l. jen Metonův "klouzavý" cyklus. Jeho klouzání zřejmě způsobilo potíže se stanovováním počátku světa - letopočtů při zpětném dopočítávání, a proto byly počátky stále upravovány.
4 - Z pohybů Měsíce nelze nalézt zákonitost, podle jejíž azimutů by byla pojmenována již zmiňovaná hradiště. Podle toho bylo třeba najít důvod, proč se to nejstarší - Tetín právě takto pojmenovalo. Následná hradiště byla už jen nazvána podle principu vpravo - na západě je přibývající srpek a vlevo - na východě je ubývající srpek. Jediným, co se mi podařilo nalézt, je úplněk přesně v den zimního slunovratu 17. 12. 902 (Jk). Podle výše uvedeného "klouzání" Metonova cyklu to musel být významný okamžik a zároveň mysteriozní divadlo, protože Měsíc dosáhl téměř svého nejvyššího postavení. Tedy pokud byla jasná obloha a nebylo to spočítáno podle kalendáře - jsme již v době po Bedovi Ctihodném. Podle mé chronologie dosáhl Vratislav plnoletosti v roce 901 a tím mu vznikl nárok na přidělení vlastního údělu. Již dříve jsem si myslel na Tetín, který by měl být podle archeologů někdy v této době opevněn. Nyní archoastronomie asi dokázala zcela nečekané, datovat založení hradiště podle jeho názvu. Vím, že pro mnohé to bude asi stále málo, ale já jsem s výsledkem celkem spokojen, byť jako původní Neználek jsem měl jinou představu. Jak jsem uvedl u zbývajících hradišť je takové datování nepoužitelné, protože byla jen nazvána podle přibližného směru.
Zde se dají nalézt fáze Měsíce až do roku -4224, což Azor ani Horizons tak daleko neumí.
J. Čihák: Je to velmi záslužná činnost, že pilně vyhledáváte artefakty s možným matematickým poselstvím. V případě kříže z Hendaye si myslím, že je jako vždy nutné započítat vše vyobrazené, takže i počet paprsků slunce. Teprve takový výsledek určuje, zda tam něco je nebo není. Tady bych zároveň přihlédl k tomu, že se jedná o postalchymistické období, nikoliv románský spontánní projev. Buď tedy něco jen vyspekulovaného, nebo opravdu poselství, ale už třeba jiné.
ZH: Když se jedná ve skutečnosti o tak malý rozdíl v hodnotě svítivosti Měsíce, nemůže to být způsobeno klesáním nebo stoupáním během cyklu 18,6 roku?
Padla tu zmínka o tom, že Metonův cyklus má obsahovat dva subcykly, osmiletý a jedenáctiletý. Odbyl jsem to tehdy s tím, že to je divné, protože takto dlouhé cykly se s devatenáctiletým nemůžou scházet. Je to míněno tak, že v 8. a 11. roce devatenáctiletého cyklu dojde k připadnutí stejné fáze Měsíce na den blízký, jako je v 19. roce. Takže něco podobného jako jsme probrali u Venušina cyklu (5 + 3 = 8 roků). Jenže to není celé, takových "subcyklů" je víc s tolerancí asi ±2 dny. Takže systém je 3 + 5 + 3 + 3 + 5 = 19 roků. Devatenáctiletý cyklus není zcela přesný, lunární čas je v něm o 2 hod. delší oproti solárnímu. To znamená, že po 219 letech dojde k rozdílu o 1 den.
V praxi to vypadá tak, že ke shodě (počítačem dané) dojde asi třikrát po 19 letech a pak jsou různě dlouhá období, nežli se na správný den posune ten, co byl původně jen blízký tomu správnému, čili začne být správný "subcyklus" +3 nebo +5 let. Metonův cyklus tedy takto "klouže" v průběhu staletí a musel být postupně stanovován nový počátek platný tak pro dvě generace.
Jediná jistota u Měsíce je to, co je dáno Sluncem, a to je výška Měsíce za zimního slunovratu (vysoký - severní lunovrat) a protikladně za letního slunovratu (nízký - jižní lunovrat). K tomu je neměnné putování během synodického měsíce od západu k východu během jednotlivých fází, přičemž na západě je počátek s přibývajícím srpkem, přesně na jihu je úplněk a na dále na východ postupuje ubývající srpek. Dále platí to, že uprostřed léta dosahuje nejvyšších poloh "čerstvý" srpek - novoluní a v zimě protikladně úplněk.
Z toho všeho jsem dospěl k následujícím poznatkům:
1 - Je vysvětlena záhada, jak došlo ke ztotožnění Letní bohyně (Venuše) s nejmladší sestrou (přibývajícím srpkem). Ztotožněna byla původní podstata půlroční Letní bohyně, nikoliv osmiletý cyklus, protože v létě je "čerstvý" srpek v nejvyšší poloze a setkává se tak se Sluncem. Takže nalezení dívky a následný sňatek má asi již původ v tomto principu. Po zavedení devatenáctiletého cyklu byl sňatek přenesen na něj.
2 - Pravěcí astronomové museli být velmi rozčarováni, když zjistili, že pracně vysledované zákonitosti Měsíce se nakonec zcela rozcházejí. Tady bych viděl jeden z důvodů krátkodobosti používání pracně vytvořených rondelů a megalitických památek. Takové množství práce a nakonec zklamání. To by mělo mít i velký sociální dopad. Nejspíše z toho pak pochází vtípky typu: Tak se nám děvče zase svého vyvoleného nedočkalo a nešťastnice skočila se skály. Případně nápad: Co takhle přikovat Andromédu ke skále, aby neutekla a počkala na příchod Persea?
3 - Jestliže je předchozí úvaha správná, tak by mělo mít smysl hledání azimutů západů pro vysoký a nízký Měsíc v rámci 18,6134 roku, čili pro Prahu je to 317,9°, 271°, 240° a 221,4° s drobnými odchylkami. Krakov je na stejné šířce. Čili má asi smysl jen hledat pravěké "pokusy" vysledovat na viditelném a zaznamenatelném zákonitosti pohybu Měsíce. Z dlouhodobého pozorování Měsíce nakonec zůstal během 2. tis. př. n. l. jen Metonův "klouzavý" cyklus. Jeho klouzání zřejmě způsobilo potíže se stanovováním počátku světa - letopočtů při zpětném dopočítávání, a proto byly počátky stále upravovány.
4 - Z pohybů Měsíce nelze nalézt zákonitost, podle jejíž azimutů by byla pojmenována již zmiňovaná hradiště. Podle toho bylo třeba najít důvod, proč se to nejstarší - Tetín právě takto pojmenovalo. Následná hradiště byla už jen nazvána podle principu vpravo - na západě je přibývající srpek a vlevo - na východě je ubývající srpek. Jediným, co se mi podařilo nalézt, je úplněk přesně v den zimního slunovratu 17. 12. 902 (Jk). Podle výše uvedeného "klouzání" Metonova cyklu to musel být významný okamžik a zároveň mysteriozní divadlo, protože Měsíc dosáhl téměř svého nejvyššího postavení. Tedy pokud byla jasná obloha a nebylo to spočítáno podle kalendáře - jsme již v době po Bedovi Ctihodném. Podle mé chronologie dosáhl Vratislav plnoletosti v roce 901 a tím mu vznikl nárok na přidělení vlastního údělu. Již dříve jsem si myslel na Tetín, který by měl být podle archeologů někdy v této době opevněn. Nyní archoastronomie asi dokázala zcela nečekané, datovat založení hradiště podle jeho názvu. Vím, že pro mnohé to bude asi stále málo, ale já jsem s výsledkem celkem spokojen, byť jako původní Neználek jsem měl jinou představu. Jak jsem uvedl u zbývajících hradišť je takové datování nepoužitelné, protože byla jen nazvána podle přibližného směru.
Zde se dají nalézt fáze Měsíce až do roku -4224, což Azor ani Horizons tak daleko neumí.
J. Čihák: Je to velmi záslužná činnost, že pilně vyhledáváte artefakty s možným matematickým poselstvím. V případě kříže z Hendaye si myslím, že je jako vždy nutné započítat vše vyobrazené, takže i počet paprsků slunce. Teprve takový výsledek určuje, zda tam něco je nebo není. Tady bych zároveň přihlédl k tomu, že se jedná o postalchymistické období, nikoliv románský spontánní projev. Buď tedy něco jen vyspekulovaného, nebo opravdu poselství, ale už třeba jiné.
ZH: Když se jedná ve skutečnosti o tak malý rozdíl v hodnotě svítivosti Měsíce, nemůže to být způsobeno klesáním nebo stoupáním během cyklu 18,6 roku?
