Kniha HAJDY NA HRAD
Jan Cinert (Neděle 30. prosince 2012)
J. Čihák sem dal odkaz na reliéf románského kostela sv. Ondřeje ve Valdebárcena. S reliéfem si nyní neumím poradit, ale s kostelem je spojován letopočet založení 1089. Jak je na internetu obvyklé, je to ve skutečnosti rok vysvěcení kostela. Tak jsem provětral Azora a tady je výsledek zkopírovaný z mého článku:
Valdebárzana (E), kostel sv. Ondřeje - Iglesia de San Andrés (80.3°) – Podle vyrytého nápisu na stěně byl kostel vysvěcen první srpnovou neděli roku 1089, to je 6. 8. V tento den je svátek Proměnění Páně. Kostel byl založen o rok dříve, 24. 8. 1088 v den novoluní následujícím po svátku Proměnění Páně. Je zde zajímavá souvislost mezi svátkem, ke kterému bylo založení vztaženo, a dnem vysvěcení kostela, rovněž na stejný svátek.
Pokud si pamatuji, tak se uvádí, že problém se solí začali mít až první zemědělci při přechodu na rostlinou stravu. Předtím dostávali potřebnou dávku soli pojídáním zvěře. Za sebe bych přidal, že přísun minerálů je i pramenitou vodou. Pokud se zemědělství šířilo do Evropy z jihu, tak se asi s ním šířila i znalost potřeby konzumovat sůl, předtím získávaná zřejmě na mořském pobřeží. O etymologické vazbě oráč - devatenáctiletý cyklus - slunce - sůl se zmiňuji v článku o znojemské rotundě. Takže zřejmě s posunem znalosti pěstování obilí se postupně posouvala i distribuce soli z jihu a hledala posléze místní lokální naleziště. Pak do toho přišel objev Hallstadtské soli.
Mezi mohylami západně od Prahy jsem našel výraznou podobnost azimutů:
215,3° - mohyla v Rudné - hradištní vrch Plešivec
218,9° - mohyla na Krliši u Turska - mohyla v Lichocevsi
213,4° - Čestmírova mohyla u Turska - mohyla na Krliši
217,4° - Čestmírova mohyla u Turska - mohyla v Lichocevsi
Podle mého hrubého odhadu jsou to azimuty směrem k fázi někde mezi úplňkem a třetí čtvrtkou Měsíce za východu Slunce. Nedá se to nějak jednoduše ověřit? K čemu by takové vytyčování bylo? Také mě napadlo, že Kosmas mohl za Kazinu mohylu považovat vůbec celý vrch Havlín a za horu Oseka celý výběžek Brd směrem k Zbraslavi. Je to vlastně takový "osek", úzký "osekaný" výběžek. Pro doplnění: Havlín je od Prahy na azimutu 185,2°, Tetín od Prahy 234°. Jedná se o přibližné směry k fázím Měsíce, protože se jedná o přírodní útvary, které člověk nemohl posunout, aby přesně vyhovovaly.
Že by malta s otiskem pletence mohl být doklad umístění knížecího paláce na Jiřském náměstí někde uvedl J. Frolík, ale už nevím kde. Podle vhodného mikroklimatu si také myslím, že by bylo lepší umístění paláce jižněji.
Relief v opatství sv. Benedikta na Loiře bude celý původní. Výjev s býkem je, podle mne, náhradní kopie a výjev s "blíženci" je ještě původní. Proto je rámeček přerušený.
Na reliéfu by se o zkrocení "nebeského býka", dle mne letního slunovratu, z eposu O Gilgamešovi mohlo jednat. V Pernštejnské pověsti si tím jistý nejsem. Tady by mohlo jít o záměnu chlupatého zubra za Kalydónského kance, dle mne podzimní rovnodennosti, u nás též Bivojova kance, naivní etymologií podle jména původního hradu Pernštejnů - Zubštejn.
Valdebárzana (E), kostel sv. Ondřeje - Iglesia de San Andrés (80.3°) – Podle vyrytého nápisu na stěně byl kostel vysvěcen první srpnovou neděli roku 1089, to je 6. 8. V tento den je svátek Proměnění Páně. Kostel byl založen o rok dříve, 24. 8. 1088 v den novoluní následujícím po svátku Proměnění Páně. Je zde zajímavá souvislost mezi svátkem, ke kterému bylo založení vztaženo, a dnem vysvěcení kostela, rovněž na stejný svátek.
Pokud si pamatuji, tak se uvádí, že problém se solí začali mít až první zemědělci při přechodu na rostlinou stravu. Předtím dostávali potřebnou dávku soli pojídáním zvěře. Za sebe bych přidal, že přísun minerálů je i pramenitou vodou. Pokud se zemědělství šířilo do Evropy z jihu, tak se asi s ním šířila i znalost potřeby konzumovat sůl, předtím získávaná zřejmě na mořském pobřeží. O etymologické vazbě oráč - devatenáctiletý cyklus - slunce - sůl se zmiňuji v článku o znojemské rotundě. Takže zřejmě s posunem znalosti pěstování obilí se postupně posouvala i distribuce soli z jihu a hledala posléze místní lokální naleziště. Pak do toho přišel objev Hallstadtské soli.
Mezi mohylami západně od Prahy jsem našel výraznou podobnost azimutů:
215,3° - mohyla v Rudné - hradištní vrch Plešivec
218,9° - mohyla na Krliši u Turska - mohyla v Lichocevsi
213,4° - Čestmírova mohyla u Turska - mohyla na Krliši
217,4° - Čestmírova mohyla u Turska - mohyla v Lichocevsi
Podle mého hrubého odhadu jsou to azimuty směrem k fázi někde mezi úplňkem a třetí čtvrtkou Měsíce za východu Slunce. Nedá se to nějak jednoduše ověřit? K čemu by takové vytyčování bylo? Také mě napadlo, že Kosmas mohl za Kazinu mohylu považovat vůbec celý vrch Havlín a za horu Oseka celý výběžek Brd směrem k Zbraslavi. Je to vlastně takový "osek", úzký "osekaný" výběžek. Pro doplnění: Havlín je od Prahy na azimutu 185,2°, Tetín od Prahy 234°. Jedná se o přibližné směry k fázím Měsíce, protože se jedná o přírodní útvary, které člověk nemohl posunout, aby přesně vyhovovaly.
Že by malta s otiskem pletence mohl být doklad umístění knížecího paláce na Jiřském náměstí někde uvedl J. Frolík, ale už nevím kde. Podle vhodného mikroklimatu si také myslím, že by bylo lepší umístění paláce jižněji.
Relief v opatství sv. Benedikta na Loiře bude celý původní. Výjev s býkem je, podle mne, náhradní kopie a výjev s "blíženci" je ještě původní. Proto je rámeček přerušený.
Na reliéfu by se o zkrocení "nebeského býka", dle mne letního slunovratu, z eposu O Gilgamešovi mohlo jednat. V Pernštejnské pověsti si tím jistý nejsem. Tady by mohlo jít o záměnu chlupatého zubra za Kalydónského kance, dle mne podzimní rovnodennosti, u nás též Bivojova kance, naivní etymologií podle jména původního hradu Pernštejnů - Zubštejn.
