Jan Cinert (Pátek 14. prosince 2012)

Myslel jsem tím biblického Elíše. Vaším dotazem se dostáváme hlouběji do problému, až do 2. tisíciletí př. n. l. Nemám to zcela zmapované, ale i tak jsou určité indície o větším stáří diskutovaného problému s H-, nežli je řeckořímské období a jejich mluva. Například jméno Gilgaméš obsahuje kořen Gilg- (např. Helga, hell), takže praevropské "světlo", a Gilgaméš je v mýtu skutečně "světlým" blížencem. Zde je G-/H- zcela jistě znělé a slabikotvorné a není přídechem. U "eliš" z Enúma eliš se skutečně zřejmě již jedná o ztrátu h- vnímaného jako přídech a "slunce" s "nahoře" jsou zde asi ještě synonymy v jednom výrazu. Končím s tradičním povzdechem: Chtělo by to nekonformního filologa.