Jan Cinert (Čtvrtek 13. prosince 2012)

ZH alias Ivan: Vývojově se dá H- jako přídech jistě vysvětlit. Zjednodušeně: H-Órus - hora (hodina) - oř - orloj. Ale slyšel někdy někdo starořečtinu v reálu s vyslovovaným h- ve všech dialektech? V každém případě to s H- v řečtině bude složitější. Dokládá to bůh Hélios, jehož jméno obsahuje "keltskou" přeměnu s-h (sůl-hall) a pochází z praevropského *sal (slunce). Myslím si, že jistě "podsvětní" bůh Hádés pochází z praevropského *gait s významem "stín", stejně jako náš had. Bůh Hermés, funkčně shodný s Uránem a Varunou (uarana), by měl být převzat z German, předpokládaného boha ZO a mýtického praotce Germánů. Hermés pak nemůže být (h)-Ermés, ale původně jen *Germés.

Podobný problém nalezneme u biblických héroiů devatenáctiletého cyklu. Jasný praevropský základ má jméno Šalamoun (Sala-mon/Slunce-Měsíc), zatímco filištínský Haman (Sa-man) obsahuje "keltskou" přeměnu s-h a jeho jméno je zkrácené o vynechané -l-.

Ve všech uvedených příkladech muselo být H- znělé a slabikotvorné, protože pocházelo ze S- nebo G-, a nemohlo být pouhým přídechem. Ten se mohl obecně vyvinout až v rámci vývoje řečtiny bez ohledu na skutečný původ hlásky.

J. Čihák: Případné zakódované matematické poselství nemusí být blízké nebo shodné s Platónovým rokem. Podmínkou je pouze to, že se musí objevovat čísla použitelná v šedesátkové soustavě. Jestliže se ukazují čísla jako 7 a 11 tak je někde chyba a v tomto případě se spíše nejedná o matematické poselství. Leda by se musel objevit odlišný způsob myšlení tvůrce, např. že 7 znamená 8, protože 1 celek + 7 dílů = 8.

Franta: Při soustavném sledování oblohy je změna posunu oblohy za X x 72 roků vysledovatelná. V době módní šedesátkové soustavy se to pak dopočítá...