ZH (Úterý 20. listopadu 2012)

No, máte pravdu, je to virtuální záležitost.
Pokud se v obou steláriích díváme na oblohu vcelku, nelze umístění měsíčního srpku vidět, Měsíc je jen tečka. Aby se dal Měsíc sledovat průběžně, je třeba jej na obrazovce zvětšit a vycentrovat, pak vidíme jen jej stále ve středu obrazovky, bez kontextu ostatního nebe. Když Měsíc přechází přes nejvyšší bod zdánlivé dráhy, celé stelárium se otočí, takže se najednou místo od západu díváme od východu, ale skutečný pozorovatel má Měsíc nad sebou a k tomu jevu nedojde, ledaže by se taky otočil, aby neměl tolik zvrácenou hlavu. Ve steláriích lze přepínat mezi ekvatoriální a azimutální montáží, zapnout zobrazení ekliptiky, dráhy planet atd., tohle vše mi ovšem nedošlo, jak jsem byl uhranutý tím magickým klamným jevem. Takže dík, že jste na jeho nesmyslnost upozornil a omlouvám se za mystifikaci.

Nicméně je, zdá se, pravda, že ráno může být Měsíc lodička a večer padáček, či naopak, jestli se opět nemýlím, protože tak se i člověk otočí, nejen stelárium. Nejvíc tedy mimo tropy o letním slunovratu a ještě víc mezi obratníky, v době, kdy je v daném místě Slunce v poledne v zenitu.