Jan Cinert (Úterý 13. listopadu 2012)

V pektorálu je jistě kotouč Měsíce ve sluneční bárce. To jsme tehdy probrali. Nejasné zůstalo, zda podobné na hlavě Thovta je totéž. Následně mi došlo o co jde, ale diskuze již byla o jiném. Červený kotouč je obecně světlo a černý srpek pod ním je obecně stín. Thovt je tím denním bohem ZO s denními blíženci světlo-stín, čili denní symboly denního času jsou spojeny do jedné personifikace. Thovt byl Starořeky přirovnán k jejich Hermovi, takže nemůže mít nic společného s Měsícem, jak se tvrdí. Jestliže má Chunsu na hlavě totéž co Thovt, tak je tím samým pod jiným jménem a rovněž nemůže mít nic společného s Měsícem. Pan Verner bude jistě schopným archeologem, ale mytologický výklad bych od něj nepřebíral. Zde bojuje proti nesmyslům o starém Egyptě a při tom tvrdí, že dříve Egypťané zabíjeli své faraony po 30 letech, když nedoložili svoji fyzickou sílu (!).

No, mýliti se je lidské, a tak využiji vhodnou příležitost k omluvě a vysvětlení svého staršího omylu ve své knize. Napsal jsem, že u Odinovy sošky je jedno oko zavřené omylem, protože jednookost přísluší solárnímu roku. Já jsem se mýlil v tom, že jsem ztotožnil zavřené oko = neexistující oko. Ve skutečnosti zavřené oko vyjadřuje stín a otevřené oko jas, čili totéž co srpek s kotoučem na Thovtově a Chonsově hlavě. Odin/Wodan je samozřejmě také bohem ZO, tentokrát germánským a rovněž nemá nic společného s Měsícem. Bůh ZO byl všude prvním bohem a do uplatnění Jupitera bohem nejvyšším a největším. Sémanticky Chonsu = poutník skutečně odpovídá, jednou ze základních vlastností boha ZO bylo jeho chození a běhání po obloze. Z toho také anglické wolker = chodec. Základem pojmenování Eurynomé je kořen A-r-(t) (rozbor viz v článku o znojemské rotundě), a tak mi není vůbec jasné, proč by významově měla Eurynomé být „široko nebo daleko bloudící či vládnoucí“.

Také jsme tehdy diskutovali o Cernunnovi a rovněž jsem byl ve výkladu jeho významu rozpačitý. Takže z jedné vody načisto :-). V knize jsem uvedl, že "šaman" z jeskyně Les Trois Fréres a Cernunnos jsou vyjádřeními solárního roku. Svedla mne k tomu hlásková podoba Cern-, Kronos a Krok, dále že jelení zvěř shazuje paroží každoročně a pohádka o Smolíčkovi pacholíčkovi. Nepodařilo se mi tehdy zcela se přenést v čase do doby před 10 000 lety, taková vzdálenost někdy déle trvá :-). To, co pravěkým lidem připadalo výjimečné a zázračné, nebyla každoročnost shazování paroží, ale to, že jelenům znova naroste, na rozdíl od jiných zvířat, a je stále větší a větší. To je stejné, jako zmizelá mračna, která se znovu objeví a jsou větší a větší. Cernunnos s parohy na hlavě je tedy denní bůh ZO, a proto byl přirovnán k římskému Merkurovi. Z toho důvodu na kotlíku z Gundestrupu drží v jedné ruce kruhový nákrčník (Thovtův kotouč, Odinovo oko) a v druhé hada (Thovtův srpek, Odinovo zavřené oko). V pohádce se muselo původně jednat o Smolíčka a Pacholíčka, tedy denní blížence, kteří žijí společně s jelenem - bohem ZO.

ZH si tu před týdnem postěžoval, že jsme ještě neprobrali Strettwegský kočár. Nyní po "velkém úklidu" je to jednoduché. V čele stojí bůh ZO (Cernunnos) v podobě jelena a blíženci se ho drží za parohy. Za nimi je "jednoruký" či "jednorohý" bůh jarní rovnodennosti, proto má sekeru v jedné ruce a zdůrazněný penis. Vedle je Letní bohyně a ústřední postavou je Velká matka Země. Je zde zachycen jiný princip, nežli je Matka země se dvěma dcerami, Zimní a Letní bohyní. Je tu mýtus o Démétér (Kybelé) s jednou dcerou, která tráví část roku v podsvětí a zbytek na zemi. Překvapilo mě, že na internetu není dostupná žádná snaha o výklad významového obsahu vozíku. Tak o tom napíšu článek, ale až někdy po Vánočních svátcích.