Jan Cinert (Sobota 3. listopadu 2012)

S počtem paprsků v "Taranisově kole" je to složité v tom, že ne vždy je jasně doloženo, že se jedná o Jupitera Taranise. Jezdec z Obernburgu se skutečně jeví jako Taranis na koni vítězící nad zlým démonem/satanem, původně hodným bohem ZO. Chybí ovšem ten poražený protivník a pravá ruka s blesky. Tři "cípy" jsou však jednoznačné. Více se k tomu neumím vyslovit. V případě kola z Hadriánovy zdi je zjevné, že se jedná o klasických šest cípů v šestiúhelníku, jen ten jeden je nepovedený a provedený jednou linkou. Autorovi to nějak nevyšlo, nebo se spletl.

Na více než sto let starém výkladu, že kolo Jupitera Taranise je znakem Slunce je od začátku chybné to, že Jupiterovi Taranisovi není přiřazeno Slunce, ale planeta Jupiter, tedy zároveň čtvrtek a nikoliv neděle.

Na kotli je skutečně na hlavě šest pramenů, z hlavy vychází po čtyřech a končí tři prameny. Vypadá to celé na složené vyjádření epického příběhu. Jenže, výtvarné zpracování je podobné thráckému stylu, a tak by měl kotel pocházet z Podunají. U východních Keltů se mýty asi poněkud lišily od irských záznamů, takže vysvětlení výjevu bude trochu složitější. Na případném matematickém poselství mi vadí opět malá zřetelnost. Osobně k tomu zatím více nemám.

Zapomněl jsem ještě, že triskele by také mohlo být znázorněním tří fází Měsíce, tedy naší Libuše, Tety a Kazi.