J. Čihák (Středa 31. října 2012)

To se vám teda povedlo! Vaši schopnost jste prokázal už při vkreslení pentagramu do mapy Prahy.

Moje řešení je stále možné, avšak nově je založeno na předpokladu, že poselství bylo zaznamenáno až úpravou disku. 2 hvězdy byly záměrně zakryty. Na disku je nyní celkem 31 hvězd. Zákrytová dvojhvězda se jeví jako 1 hvězda a tak jich vidíme celkem 30. 7 hvězd se odlišuje, protože zjevně tvoří kulovou hvězdokupu. 2 hvězdy se překrývají, což je charakteristické pro zákrytovou dvojhvězdu. Touto vlastností se též nápadně odlišují od samostatných hvězd , jejichž počet je 22 a při zákrytu 2 hvězd jich vidíme 21. Podvojnou úvahou se dostaneme k rovnicím 21:7=3 a 22:7=3,14..., které vyjadřují již popsaný rozpor. První rovnice vyjadřuje zdánlivou dokonalost slunečního kotouče. Zřejmě není náhodou, že se v čitateli nachází zdánlivý počet hvězd. Druhá rovnice vyjadřuje skutečnost, která způsobila velké zklamání. Dosazení skutečného počtu hvězd do čitatele také nebude náhoda.

3 hvězdy se vezou na sluneční bárce. Tato část výjevu alegorizuje neřešitelný problém. Upozorňuje na skutečnost, že obvod slunečního kotouče není dokonalým trojnásobkem průměru. Tím nastaly pochybnosti o posvátnosti čísla 3 a v číselné mystice vznikla nenapravitelná trhlina. Přirovnal bych to k Hippasovu objevu, který byl pro pythagorejce zdrcující. Hippasos dokázal, že neexistuje čtverec, jehož stranu a úhlopříčku lze současně popsat celými čísly.