J. Čihák (Úterý 16. prosince 2008)

Dnes často nacházím názor, že ley lines z dob pohanských mají magicko-energetické vlastnosti. Lidé prý přisuzovali největší důležitost koncovým místům, která si představovali jako centra vyzařující energii. Dále si představovali mezi zdrojovými místy svislou rovinu, kudy probíhala intenzivní výměna energie. Samotná ley line je součástí magické svislé roviny a spojuje po zemském povrchu dvě zdrojová místa. Lidé na těchto spojnicích stavěli menhiry a svatyně. Vykonávali obřady v místech, kde tušili proudění silné duchovní energie.

Smysl linií tvořených křesťanskými kostely může být obdobný. V křesťanské magii byly důležité zázraky a svatí. V místech ohraničujících linie se pravděpodobně odehrály vyjímečné zázraky. Došlo zde ke splynutí vyvolených s Hospodinem, který tím dal najevo svoji existenci a určil svatá místa pro kontakty. Tato místa byla silně prostoupena sv. Duchem. Jejich zemské spojnice si můžeme představit jako linie vedoucí pod paprsky sestupujícího sv. Ducha. Jeho síla na liniích trvale nepůsobila, ale linie zhora ohraničené jeho působením asi měly zvláštní význam. Snad tady byl posílen prosebný účinek modliteb. Proto se na liniích stavěly kostely, kláštery a panovnická sídla. Jak to bylo opravdu už se těžko dovíme. Tyto mystické zákonitosti byly součástí učení úzkého kruhu zasvěcených. Byly skryty v nejtajnější a nejvyšší hermetice.