Jan Cinert (Čtvrtek 11. října 2012)

To je právě ten problém. Nevíme jak počítali v praxi a číslovky známe z "posvátných" textů psaných kněžími. Jestliže se jedná o kalendář, tak jeho počítání by mělo vycházet z "posvátných" principů, to je z těch které znali kněží, protože na sledování těles měli čas, neboť ráno nemuseli do práce. Navíc obloha byla "boží".

Právě kvůli délce cyklů bylo zřejmě populární používat jejich poloviny. No, ale inspirace pochází od blíženců světlo-stín, kteří dali základ dvojkové soustavě, a ta zase vyhovovala osmiletému Venušinu cyklu. Ten se dělil na dvě čtyřleté poloviny, což není zase tak dlouhý úsek. Zatím jsem si nevšiml, že by Saturn měl nějakou odezvu v mýtech, zřejmě právě kvůli své délce. Tedy vynecháme-li tu podivnost, že Saturn byl ztotožněn s Kronem. To mi jasné není.

V době tvorby archetypů základních mýtů nejspíše lidé Saturn ještě neznali kvůli pomalému pohybu. Tak, pokud vím, byl jen svátek Sed, konaný po třiceti letech faraonovy vlády kvůli načerpání nové síly. I tak se v kalendáři musel nějak odrazit, když se vročení události udávalo např.: "v pátém roce faraonovy vlády". Zrovna tak první rok v dalším třicetiletém cyklu-vlády musel být vnímán jako nový počátek, tedy vlastně jako příchod spasení.