Jan Cinert (Úterý 2. října 2012)

Z. H.: Počet paprsků se nenásobí dvakrát. Je jich tam 30 event. 8 a jsou rozděleny na poloviny tak, jak je obvyklé i u časových cyklů.

S tzv. Bérossovými čísly jsem se seznámil u Josepha Campbella (z hlavy snad Mýty západu). Jedná se o sumerský systém založený na šedesátkové soustavě. Délka celého časového cyklu je 518 400 let, 5/6 uplynulo před potopou - 432 000 let, na současný popotopní svět připadá 1/6 - 86 400 let. Systém ale funguje i po zkrácení o dva řády. Došel jsem zatím k tomu, že souvisí se stanovením boha Marduka - Jupitera (jeho rok trvá 12 let) za nejvyššího boha. Mělo by k tomu dojít již ve 3. tisíciletí př. n. l. Problém je v tom, že známe písemné střípky o použití těchto čísel z následné doby a ne vše je už zcela přesné, jako některé délky panování předpotopních králů. Tato komplikace se odráží také ve Starém zákoně a délce věků prvních proroků, kde se nejspíše jedná o snahu původní Berossovo dělení času napasovat na historické události. Podobně pracoval i kronikář Hájek, no i naši současní historici.

Představa, že u bohů je jeden den jedním rokem smrtelníků, je stará a rozšířená. U nás je to zachováno v pověsti o blanických rytířích.

J. Čihák: Nový zákon je až z prvních století po Kristu a tak z podstaty Bérossových čísel již nevychází. Ovšem citace, které jste uvedl, jsou zřejmě odrazem samotného faktu, že nikdo neví kdy potopa byla, a tudíž nejde od ní dopočítat "konec světa". Koncem světa je ale míněn jako konec celého časového období 518 400 let, po němž začne období nové. Je to stejné, jako s "koncem světa" v mayském kalendáři.