Kniha HAJDY NA HRAD
Jan Cinert (Neděle 9. září 2012)
Z mé strany zůstala záležitost datování a orientace kostelů ve fázi, která je prezentovaná v článku na webu. Pokračovat má smysl jen podle přesně a hodnověrně zaměřených azimutů, a to stojí peníze. Dalo by se rámcově zjistit zda v románském období došlo k odklonu od orientace podle svátků Liturgického roku ke svátkům světců. Zatím jsem na to nenašel čas, a tak ani neumím zodpovědět poměr mezi "jarním" Nalezením sv. Kříže a "podzimním" sv. Vavřincem.
Zatím to celé předběžně vypadá zhruba takto. Nejprve byly kostely orientovány podle dělení kruhu na osm dílů po 45° na principu svastiky. Počítáno od severu tedy 45°, 90°, 135° a 180°. Po éře Bedy Ctihodného, díky němuž jsou v kalendáři zaznamenány fáze Měsíce, došlo v 8.-11. století k zakládání kostelů na lunárně-solárním principu. Podle orientace románské baziliky sv. Víta na Pražském hradě závislé na svátku sv. Vojtěcha a její téměř kopie sv. Štěpána ve Vídni závislé na svátku sv. Štěpána došlo ke změně. Není však, jak jsem výše zdůvodnil, zcela prověřena pro celé románské období. Jak zde již bylo probráno, tak v gotice byla orientace kostelů ovlivněna urbanizací bez astronomického vlivu, pouze se dodržoval východní směr. To přestalo někdy platit v období baroka, kdy bylo zásadní, aby západní průčelí s hlavním vchodem směřovalo do hlavní ulice. Takto byl zcela otočen kostel P. Marie Vítězné v Karmelitské ulici. Případně, jak píše Iandrek, šlo o to, aby byl kostel dobře vidět. V barokní krajině byly nové hlavní silnice směrovány na vesnické kostely.
Kostely vznikaly v různých dobách, prostě když vznikla potřeba postavit kostel, tak se postavil. Kostely tedy netvoří nějakou vědomou soustavu, když nevznikly zároveň. To platí pouze u zároveň postavených poutních kapliček podél cest významných poutí. Nedovedu si tedy představit, že by orientace kostela (kostelů) záměrně směřovala k nějakému dohodnutému bodu v krajině, jak uvádí Iandrek.
K původní otázce Iandreka ještě dodám, že neznáme-li původní zasvěcení kostela, tak opravdu nelze mezi "jarním" a "podzimním" azimutem rozhodnout. Známe-li zasvěcení a zhruba období kdy kostel vznikl, tak je závazné novoluní nebo úplněk následující po svátku, které určí, zda se jedná o "jarní" nebo "podzimní" azimut.
Výjimečné halové efekty asi byly vždy úchvatné a mohly opravdu být považovány za projev božské vůle. Jenže kterého boha? Toho, který byl v příslušné době uznáván za nejvyššího. Takové ojedinělé jevy tedy nemohly být jedním ze základů vzniku víry a ani se zásadně promítnout do mytologie. Obojí je založeno na stále přítomných a opakujících se jevech. Ale v novější literatuře, jako třeba v Bibli, by některé zázraky založené na výjimečných jevech mohly být. Touto cestou jsem zatím nešel.
Z mraků se dá skutečně velmi dobře věštit, třeba jaké bude zítra počasí, tedy budoucnost. I z letu ptáků se dá vyvěštit příchod zimy nebo jara. Zde bych viděl základ věštění, ale z dobytčích jater věštili už jen ti, co si z toho udělali v chrámu podvodnou živnost.
Zatím to celé předběžně vypadá zhruba takto. Nejprve byly kostely orientovány podle dělení kruhu na osm dílů po 45° na principu svastiky. Počítáno od severu tedy 45°, 90°, 135° a 180°. Po éře Bedy Ctihodného, díky němuž jsou v kalendáři zaznamenány fáze Měsíce, došlo v 8.-11. století k zakládání kostelů na lunárně-solárním principu. Podle orientace románské baziliky sv. Víta na Pražském hradě závislé na svátku sv. Vojtěcha a její téměř kopie sv. Štěpána ve Vídni závislé na svátku sv. Štěpána došlo ke změně. Není však, jak jsem výše zdůvodnil, zcela prověřena pro celé románské období. Jak zde již bylo probráno, tak v gotice byla orientace kostelů ovlivněna urbanizací bez astronomického vlivu, pouze se dodržoval východní směr. To přestalo někdy platit v období baroka, kdy bylo zásadní, aby západní průčelí s hlavním vchodem směřovalo do hlavní ulice. Takto byl zcela otočen kostel P. Marie Vítězné v Karmelitské ulici. Případně, jak píše Iandrek, šlo o to, aby byl kostel dobře vidět. V barokní krajině byly nové hlavní silnice směrovány na vesnické kostely.
Kostely vznikaly v různých dobách, prostě když vznikla potřeba postavit kostel, tak se postavil. Kostely tedy netvoří nějakou vědomou soustavu, když nevznikly zároveň. To platí pouze u zároveň postavených poutních kapliček podél cest významných poutí. Nedovedu si tedy představit, že by orientace kostela (kostelů) záměrně směřovala k nějakému dohodnutému bodu v krajině, jak uvádí Iandrek.
K původní otázce Iandreka ještě dodám, že neznáme-li původní zasvěcení kostela, tak opravdu nelze mezi "jarním" a "podzimním" azimutem rozhodnout. Známe-li zasvěcení a zhruba období kdy kostel vznikl, tak je závazné novoluní nebo úplněk následující po svátku, které určí, zda se jedná o "jarní" nebo "podzimní" azimut.
Výjimečné halové efekty asi byly vždy úchvatné a mohly opravdu být považovány za projev božské vůle. Jenže kterého boha? Toho, který byl v příslušné době uznáván za nejvyššího. Takové ojedinělé jevy tedy nemohly být jedním ze základů vzniku víry a ani se zásadně promítnout do mytologie. Obojí je založeno na stále přítomných a opakujících se jevech. Ale v novější literatuře, jako třeba v Bibli, by některé zázraky založené na výjimečných jevech mohly být. Touto cestou jsem zatím nešel.
Z mraků se dá skutečně velmi dobře věštit, třeba jaké bude zítra počasí, tedy budoucnost. I z letu ptáků se dá vyvěštit příchod zimy nebo jara. Zde bych viděl základ věštění, ale z dobytčích jater věštili už jen ti, co si z toho udělali v chrámu podvodnou živnost.
