Kniha HAJDY NA HRAD
ZH (Pondělí 25. června 2012)
Jan Čihák: myslel jsem, že od hvězdárny kvůli stromům není vidět a neměl jsem už čas to jít vyzkoušet, proto jsme se nesrazili ;). Nejen z mého stanoviště, ale i z ještě nižší silničky od hřbitova byly Krkonoše pěkně vidět, jsem asi podivín (když to na netu nikoho nenapadlo fotit a publikovat), ale ta fotka mi fakt udělala radost. Jsem zvědavej na ty vaše.
Franta: äparentní - je to tak, jak říkáte.
Ministrův vzorec: jeho principu bohužel nadále nerozumím, ani jsem se pravda nikdy nesnažil. V Azoru jsem pak použil jeden z více složitých astronomických vzorců, které jsem různě posbíral, rozumím mu o to méně, čím je složitější, hlavně se mi líbil, že, jak počítá s nějakými nepravidelnostmi či co, už si to nepamatuju, tak mi nehází dva slunovraty, jako ty ostatní, protože ty halt mechanicky počítaly stejně ke slunovratu jako od něj. Součástí toho převzatého výpočtu byl i refrakční koeficient, který je pak možno v Azoru měnit. Koupil jsem si tehdy i bibli astronomů Astronomical Algorithms od Meuse, ale než mi přišla, přestalo mě to bavit a hlava už mi to odmítala brát, nicméně většina vzorců na internetu stejně pochází z ní. Mohu zapůjčit, mám ji teď jen ze snobství ;).
Výpočet převýšení ovšem můžu vysvětlit, máme úsečku od středu Země k bodu pozorovatele a druhou od středu Země k cíli do takové výšky nad zemí, aby protínala tečnu (k zeměkouli) od pozorovatele. Dohromady to tvoří pravoúhlý trojúhelník.
Úsečka, představující jeho výšku postavenou na přeponě, jej rozděluje na dva menší, též pravoúhlé, zajímá nás ten při povrchu Země, a tam spočítáme patřičný úhel od pozorovatelny a odečteme jej od obdobného trojúhelníku, kdy je cíl zvýšen o horu (nebo stožár). Oproti tomu jednoduchému arctangentu je rozdíl ten, že vlastně ten například stožár s cílem je kolmý k povrchu zeměkoule, nikoliv však k tečně vycházející z pozorovatelny, k té je šikmý, což způsobuje prodloužení rozdílu mezi start-pata stožáru a start-špička stožáru, což je ovšem vůči celkové vzdálenosti nepatrné.
Když už jsem se tím zabýval, hodil jsem to do Gonia, takže ve zdrojáku se to dá zkontrolovat.
Franta: äparentní - je to tak, jak říkáte.
Ministrův vzorec: jeho principu bohužel nadále nerozumím, ani jsem se pravda nikdy nesnažil. V Azoru jsem pak použil jeden z více složitých astronomických vzorců, které jsem různě posbíral, rozumím mu o to méně, čím je složitější, hlavně se mi líbil, že, jak počítá s nějakými nepravidelnostmi či co, už si to nepamatuju, tak mi nehází dva slunovraty, jako ty ostatní, protože ty halt mechanicky počítaly stejně ke slunovratu jako od něj. Součástí toho převzatého výpočtu byl i refrakční koeficient, který je pak možno v Azoru měnit. Koupil jsem si tehdy i bibli astronomů Astronomical Algorithms od Meuse, ale než mi přišla, přestalo mě to bavit a hlava už mi to odmítala brát, nicméně většina vzorců na internetu stejně pochází z ní. Mohu zapůjčit, mám ji teď jen ze snobství ;).
Výpočet převýšení ovšem můžu vysvětlit, máme úsečku od středu Země k bodu pozorovatele a druhou od středu Země k cíli do takové výšky nad zemí, aby protínala tečnu (k zeměkouli) od pozorovatele. Dohromady to tvoří pravoúhlý trojúhelník.
Úsečka, představující jeho výšku postavenou na přeponě, jej rozděluje na dva menší, též pravoúhlé, zajímá nás ten při povrchu Země, a tam spočítáme patřičný úhel od pozorovatelny a odečteme jej od obdobného trojúhelníku, kdy je cíl zvýšen o horu (nebo stožár). Oproti tomu jednoduchému arctangentu je rozdíl ten, že vlastně ten například stožár s cílem je kolmý k povrchu zeměkoule, nikoliv však k tečně vycházející z pozorovatelny, k té je šikmý, což způsobuje prodloužení rozdílu mezi start-pata stožáru a start-špička stožáru, což je ovšem vůči celkové vzdálenosti nepatrné.
Když už jsem se tím zabýval, hodil jsem to do Gonia, takže ve zdrojáku se to dá zkontrolovat.
