Kniha HAJDY NA HRAD
Franta (Úterý 29. května 2012)
ZH: No jo, mám ještě co dohánět
Bible kralická:
Matouš:
Když pak končila sobota a svítalo na první den týdne, přišla Marie Magdaléna a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob.
Lukáš:
Prvního dne týdne pak šly spolu s některými jinými brzy ráno k hrobu a nesly vonné masti, které připravily.
Jan:
Prvního dne týdne pak šla Marie Magdaléna za svítání k hrobu, když byla ještě tma, a spatřila kámen odvalený od hrobu.
Marek:
Když pak skončila sobota, nakoupily Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome vonné masti, aby mohly jít pomazat Ježíše.
Za svítání prvního dne týdne tedy přišly k hrobu, jakmile vyšlo slunce.
Svítání je konec nautického soumraku? Tedy střed slunečního kotouče 6° pod horizontem?
Přišly ale pozdě, kámen už byl odvalený. K události došlo někdy v noci. Má smysl si toto připomínat při východu Slunce? To, co se má připomínat, to bylo jasně naznačeno při poslední večeři a zdůrazněno slovy "To čiňte na mou památku". A to se také pravidelně činí.
A pak, ten odkaz, který uvádíte:
Svíce je znamením vzkříšeného Krista, "pravého světla, které osvěcuje každého člověka" (Jan 1,9). V úvodní části slavnosti velikonoční noci se paškál zapaluje od ohně, který je symbolem lásky a síly Ducha svatého. Do paškálu se vyrývá kříž, letopočet a řecká písmena alfa (nad kříž) a omega (pod kříž). Přitom se říká: "Kristus včera i dnes (kněz vyrývá do svíce svislé břemeno), začátek i konec (vyrývá příčné břemeno), alfa i omega. Kristus je Pánem všech věků (první číslice), on vládne dějinám (druhá). Jeho je království i moc i sláva (třetí) po všechny věky věků (čtvrtá). Amen." Pět kadidlových zrn ve svíci naznačuje patero ran Ježíšových. Zapálení svíce ohněm vysvětlují slova: "Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění". Svíce se pak přináší do ztemnělého kostela s trojím zvoláním: "Světlo Kristovo" a věřící nato odpovídají: "Sláva tobě Pane".
To je asi ten okamžik těsně po zmrtvýchvstání.
Jen asi nevíme, kdy se to odehrávalo v době stavby románských kostelů. Velikonoce jsou vždy po rovnodennosti. Azimuty ale asi najdeme na obě strany.
Když už jste zmínil ten kostel... Vycházející Slunce o zimním slunovratu svítí do "presbytáře mého kostela" oknem z kružbou, která má tvar pětilístku - to je také na jeden Boží hod. Okno, které vede někam k východu (azimut přesně neznám) má tvar čtyřlístku - že by to byl kříž? To by mohl být ten druhý Hod.
Bible kralická:
Matouš:
Když pak končila sobota a svítalo na první den týdne, přišla Marie Magdaléna a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob.
Lukáš:
Prvního dne týdne pak šly spolu s některými jinými brzy ráno k hrobu a nesly vonné masti, které připravily.
Jan:
Prvního dne týdne pak šla Marie Magdaléna za svítání k hrobu, když byla ještě tma, a spatřila kámen odvalený od hrobu.
Marek:
Když pak skončila sobota, nakoupily Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome vonné masti, aby mohly jít pomazat Ježíše.
Za svítání prvního dne týdne tedy přišly k hrobu, jakmile vyšlo slunce.
Svítání je konec nautického soumraku? Tedy střed slunečního kotouče 6° pod horizontem?
Přišly ale pozdě, kámen už byl odvalený. K události došlo někdy v noci. Má smysl si toto připomínat při východu Slunce? To, co se má připomínat, to bylo jasně naznačeno při poslední večeři a zdůrazněno slovy "To čiňte na mou památku". A to se také pravidelně činí.
A pak, ten odkaz, který uvádíte:
Svíce je znamením vzkříšeného Krista, "pravého světla, které osvěcuje každého člověka" (Jan 1,9). V úvodní části slavnosti velikonoční noci se paškál zapaluje od ohně, který je symbolem lásky a síly Ducha svatého. Do paškálu se vyrývá kříž, letopočet a řecká písmena alfa (nad kříž) a omega (pod kříž). Přitom se říká: "Kristus včera i dnes (kněz vyrývá do svíce svislé břemeno), začátek i konec (vyrývá příčné břemeno), alfa i omega. Kristus je Pánem všech věků (první číslice), on vládne dějinám (druhá). Jeho je království i moc i sláva (třetí) po všechny věky věků (čtvrtá). Amen." Pět kadidlových zrn ve svíci naznačuje patero ran Ježíšových. Zapálení svíce ohněm vysvětlují slova: "Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění". Svíce se pak přináší do ztemnělého kostela s trojím zvoláním: "Světlo Kristovo" a věřící nato odpovídají: "Sláva tobě Pane".
To je asi ten okamžik těsně po zmrtvýchvstání.
Jen asi nevíme, kdy se to odehrávalo v době stavby románských kostelů. Velikonoce jsou vždy po rovnodennosti. Azimuty ale asi najdeme na obě strany.
Když už jste zmínil ten kostel... Vycházející Slunce o zimním slunovratu svítí do "presbytáře mého kostela" oknem z kružbou, která má tvar pětilístku - to je také na jeden Boží hod. Okno, které vede někam k východu (azimut přesně neznám) má tvar čtyřlístku - že by to byl kříž? To by mohl být ten druhý Hod.
