Jan Cinert (Úterý 1. května 2012)

Na případné hodiny jsem se ptal proto, že jsem si více ujasnil smysl pohanských svatyní s osmi kůly po obvodu. Nevyjadřují jen počet roků Venušina cyklu, ale vůbec obsahují prastarý princip počítání 2 - 4 - 8, tedy i původní dělení dne s nocí na 8 tříhodinových úseků. Svatyně, tedy i svastika vyjadřuje jižní polovinou denní pouť Slunce po obloze (4 x 3 hodiny), severní zase cestu nazpět podzemím. Egyptský bůh Re to již činí během 12 hodin ve dne a 12 hodin v noci, což je vyvinutější a založeno na šedesátkové soustavě odvozené ze znalosti Jupiterova dvanáctiletého roku.
Zde je článek o orientaci kostela na Pohansku, předchozího dvorce a pohřbů koní. Autoři se bohužel dopustili chyby na niž zde často upozorňuje Z. Homola. Domnívali se, že astronomický sever je svislice na mapových listech, a tak jim vyšlo, že orientace zmíněných útvarů je podle azimutu Slunce za letního slunovratu. Smutné je, že teorie postavená na této chybě byla publikována i v zahraničí. Správný azimut je 45° a protože odchylka mapových listů je u Břeclavi +6°, vyšlo jim 51°. Když se opraví tato chyba na Abb. 3, tak jsou oba pohřby koní (ty malé kaňky na konci čar ve směru JZ a SZ) přesně umístěné na principu kruhu děleném po 45°, čili na principu svastiky. Protože kůň je zoomorfikací síly způsobující pohyb Slunce, jsou koňskými pohřby vyjádřeny poslední čtvrtka dne a první čtvrtka noci. Nejedná se tedy o orientaci podle slunovratu, jak chybně vyšlo autorům.
Umírání Krista na kříži je rovněž děleno podle tohoto archaického principu čtvrtin dne a je zajímavé, že se to uplatnilo v době znalosti a používání šedesátkové soustavy. Totéž se pak mohlo odrazit i ve velikonočních zvycích, ale naše doba je zřejmě již vzdálena a zapalování ohňů je snad jenom "svícení na cestu" Slunci během pouti podzemím, bez dělení na čtvrtiny dne.