Jan Cinert (Středa 28. března 2012)

Právě proto se raději vyhýbám jednoduché definici. Jenže to mimořádné úsilí tehdejšího člověka pro vytvoření rytin a maleb, když by se zároveň měl na dané místo jenom vracet. Klasická teorie říká, že pro nomáda nemá cenu se obklopovat větším množstvím hodnotnějších věcí, protože by je sebou nepobral, a proto také není tlačen k mimořádným výkonům v tomto směru. Dodnes se Arabky a Romky ověšují zlatem, aby všechen svůj majetek nosily stále sebou. Arabské právo na to reagovalo tím, že muž může ženu zapudit, ale vše co má na sobě je její. Takže je otázka, co přinutilo člověka naučit se malovat, když malby nemohl odnést. Když už se to pak umělo, tak pochopitelně se malby mohly provádět v tom smyslu, jak píšete.
Problém je také v tom, že my dnes neznáme všechny tehdejší výtvarné projevy, malování na sebe sama, na oděv, rytí do kůry atd., abychom to celé mohli správně vyhodnotit.