Jan Cinert (Čtvrtek 22. března 2012)

Franta: Ano, četl jsem to. Myslel jsem to obecněji a nedovyjádřil jsem se. Měl jsem na mysli, že některé hypotézy o Slunci v srpku Měsíce (nebo mezi rohama) mohly vzniknout jen na nedostatečném barevném podání či znalosti původních barev a tím jsou zavádějící. Množství egyptských bohů je zjevně dáno původní přítomností více jazyků v deltě a tyto lidské skupiny měli vlastní jména pro totožné božské podstaty. Takže si nekonkurovaly, ale byly ve vzájemném souladu, jak píšete. Hlavně moderní encyklopedické výčty všech bohů s domnělými funkcemi v tom dělají zmatek. V obrázcích Thovta na Googlu jsou případy šedého či stříbrného kotouče a srpku, ale jasně převažují červený či zlatý kotouč v černém srpku. Zde to tedy nefunguje jasně jako na Tutanchamonově náhrdelníku. Ještě jsem si uvědomil, že je mužská měsíční podstata. Je to personifikace sta lunárních měsíců Hektór nebo Goliáš, u nás lučanský kníže poražený Tyrem. Nezdá se mi, že by jim Thovt odpovídal.

J. Čihák: Pomíjivé a jen někde viditelné okamžiky "měsíčního člunku" se nemohly stát základním atributem boha a totéž platí pro nepravidelně se opakující zatmění. Zde bych vysvětlení nehledal. Fakt je, že lidé museli nutně vnímat Měsíc primárně jako kotouč, protože i při fázi srpku je někdy viditelná též neosvětlená část, jak píšete.

U Thovta to pro mne stále zůstává otázkou, když má kotouč obvykle červený.