Jan Cinert (Čtvrtek 22. března 2012)

Franta: S konvenčním vyobrazením Měsíce by to tak opravdu mohlo být. Tady jsme opět obětí tradiční představy, že se jedná o sluneční kotouč se srpkem Měsíce. Ani na vyobrazeních není vždy zcela zřetelné rozlišení mezi stříbrem a zlatem. Wodanovo/Odinovo jedno oko by v tom mohlo mít svůj původ. V každém případě se ale může jednat jen o zástupné vyjádření stínu, nikoliv "boha Měsíce", protože Měsíc je ženské podstaty. Tím zároveň vzniká otázka, jestli sumerští Šamaš a Sín jsou opravdu vyjádřeními Slunce a Měsíce, nebo původně blíženci Světlo - Stín. V Mezopotámii není zjevná znalost devatenáctiletého cyklu, došli nejdál k Mardukovi - Jupiterovi. Tohle by chtělo cíleně prozkoumat, protože porovnáváme různé pesonifikace vzniklé a pojmenované během několika tisíc let v různých civilizacích jako by vznikly ve stejné době a ve stejné civilizační úrovni. Podle mne je nejlepším vodítkem porovnání bohů, které provedli staří Řekové, neboť ti tomu ještě více rozuměli na rozdíl od moderních mytologů. Přiřadili-li Herma k Thovtovi, tak musí být Thovt prapůvodní božskou podstatou, později bohem zatažené oblohy.

Druhý Tutanchamonův náhrdelník je založen na číslovkách 3 a 4, tedy na dvanáctce. Podle toho ten první pochází z doba nežli se musel přiklonit opět k Amonovi - Diovi - Jupiterovi, jak je přiřadili staří Řekové. První by byl starší, či dokonce dar nebo dědictví po otci Achnatonovi.