Jan Cinert (Středa 29. února 2012)

Delší dobu mám potřebu napravit něco z minulosti, ale nechtěl jsem narušovat debaty o jiných tématech. Před časem jsme tu diskutovali o možných souvislostech Venušina cyklu s datem narození Ježíše Krista. Nechali jsme se zmást (obzvláště já) tím, že u Marie bývá zobrazována osmicípá hvězda. Tato hvězda je však symbolem P. Marie, protože je personifikací planety Venuše, tedy původní Letní bohyní.
S Ježíšem nemůže mít nic společného a nenáleží mu ani šesticípá hvězda (planeta Jupiter), protože ta je Davidova. Zbývá tedy hvězda - planeta Saturn, která má rok v délce necelých 30 pozemských let. Se Saturnem zjevně souvisí staroegyptský svátek "Sed" konaný po 30 letech a faraon v něm ukončil etapu své vlády a začal po "obnovení síly" etapu novou.
Mudrcové by tedy měli vidět na východě heliakální východ Saturnu a za ním putovat směrem na západ. Jenže, Betlém je od Jeruzaléma přesně na jih, tedy tam kde je v poledne každý den Slunce, a Betlémskou hvězdou by také mohlo být samo Slunce, protože Ježíš je personifikací solárního roku.
Zřejmě se jedná o princip ukončení třicetiletého období a zrod nového, který je zahájen prvním solárním rokem, vyjádřený příchodem spasitele, v tomto případě Ježíše Krista.
Etymologicky souvisí svátek "Sed" se "saturday" (Saturnův den), obdobou je "samstag" a "sobota" (bůh Sabadios). Řeckou obdobou Saturna je Kronos (rok) a tady je vidět, že je spojitost solárního roku se Saturnem. Nadále zůstává otázka, jestli při dodatečném výpočtu narození Ježíše byly planetární roky, tedy hlavně Saturnu, nějak zohledňovány.