Jan Cinert (Středa 4. ledna 2012)

Včera večer se mi ohledně levohradecké rotundy trochu zvýšil adrenalin a důsledek je obvyklý. Výhledově se nějak pokusím vymoci si prozkoumání základů rotundy, aby byl konec diskuzím od stolu. Pravděpodobnost, že by mně bylo něco takového umožněno se v tuto chvíli jeví samozřejmě velmi malá, ale za pravdu se bojovat musí. :-)

Nechci být příliš adresný, ale někteří profesoři publikují proto, že si zajistili grant, nikoliv proto, že mají nové pracně získané poznatky o které se chtějí podělit s ostatními. Je velký rozdíl mezi např. Frolíkovými a pod. revizními výzkumy a pouhými výroky, že v základech je posvěcený kámen a otloukané kvádříky bez jakýchkoli analýz a podrobného zkoumání.

Z čeho vlastně byl vnější plášť zdí velkomoravských staveb (uvnitř bylo lité zdivo) se moc neví, protože se zachovaly jen zbytky základů, případně jen jejich negativní otisk v zemi. Třebíčská bazilika je přechod mezi románským slohem a gotikou, proto již vyspělé opracování žulových kvádrů vnějšího pláště zdí a použití místního kamene. V zásadě se používala opuka, právě pro snadnost štípání a později otloukání. V kamenné plentě levohradeckého opevnění byly mimo opuky použity v menší míře i pískovec a buližník. Takže u vnějších líců zdiva se dá očekávat jen opuka, ve vnitřním litém zdivu i přimísení toho, co bylo k dispozici.

Petrolog by mohl určit rozdílné lokality z nichž pochází v levohradecké rotundě štípané kameny a otloukané kvádříky. Naopak by mohl stanovit shodu, a tím i pravděpodobnost jedné stavební fáze. Výsledek takového výzkumu by byl pro snahu nekonečně teoretizovat o Bořivojově rotundě stejně nebezpečný, jako genetický výzkum pro stávající výklad nejstarší historie. Proto se nikdy neuskuteční.