Jan Cinert (Středa 4. ledna 2012)
Včera večer se mi ohledně levohradecké rotundy trochu zvýšil adrenalin a důsledek je obvyklý. Výhledově se nějak pokusím vymoci si prozkoumání základů rotundy, aby byl konec diskuzím od stolu. Pravděpodobnost, že by mně bylo něco takového umožněno se v tuto chvíli jeví samozřejmě velmi malá, ale za pravdu se bojovat musí. :-)
Nechci být příliš adresný, ale někteří profesoři publikují proto, že si zajistili grant, nikoliv proto, že mají nové pracně získané poznatky o které se chtějí podělit s ostatními. Je velký rozdíl mezi např. Frolíkovými a pod. revizními výzkumy a pouhými výroky, že v základech je posvěcený kámen a otloukané kvádříky bez jakýchkoli analýz a podrobného zkoumání.
Z čeho vlastně byl vnější plášť zdí velkomoravských staveb (uvnitř bylo lité zdivo) se moc neví, protože se zachovaly jen zbytky základů, případně jen jejich negativní otisk v zemi. Třebíčská bazilika je přechod mezi románským slohem a gotikou, proto již vyspělé opracování žulových kvádrů vnějšího pláště zdí a použití místního kamene. V zásadě se používala opuka, právě pro snadnost štípání a později otloukání. V kamenné plentě levohradeckého opevnění byly mimo opuky použity v menší míře i pískovec a buližník. Takže u vnějších líců zdiva se dá očekávat jen opuka, ve vnitřním litém zdivu i přimísení toho, co bylo k dispozici.
Petrolog by mohl určit rozdílné lokality z nichž pochází v levohradecké rotundě štípané kameny a otloukané kvádříky. Naopak by mohl stanovit shodu, a tím i pravděpodobnost jedné stavební fáze. Výsledek takového výzkumu by byl pro snahu nekonečně teoretizovat o Bořivojově rotundě stejně nebezpečný, jako genetický výzkum pro stávající výklad nejstarší historie. Proto se nikdy neuskuteční.
Nechci být příliš adresný, ale někteří profesoři publikují proto, že si zajistili grant, nikoliv proto, že mají nové pracně získané poznatky o které se chtějí podělit s ostatními. Je velký rozdíl mezi např. Frolíkovými a pod. revizními výzkumy a pouhými výroky, že v základech je posvěcený kámen a otloukané kvádříky bez jakýchkoli analýz a podrobného zkoumání.
Z čeho vlastně byl vnější plášť zdí velkomoravských staveb (uvnitř bylo lité zdivo) se moc neví, protože se zachovaly jen zbytky základů, případně jen jejich negativní otisk v zemi. Třebíčská bazilika je přechod mezi románským slohem a gotikou, proto již vyspělé opracování žulových kvádrů vnějšího pláště zdí a použití místního kamene. V zásadě se používala opuka, právě pro snadnost štípání a později otloukání. V kamenné plentě levohradeckého opevnění byly mimo opuky použity v menší míře i pískovec a buližník. Takže u vnějších líců zdiva se dá očekávat jen opuka, ve vnitřním litém zdivu i přimísení toho, co bylo k dispozici.
Petrolog by mohl určit rozdílné lokality z nichž pochází v levohradecké rotundě štípané kameny a otloukané kvádříky. Naopak by mohl stanovit shodu, a tím i pravděpodobnost jedné stavební fáze. Výsledek takového výzkumu by byl pro snahu nekonečně teoretizovat o Bořivojově rotundě stejně nebezpečný, jako genetický výzkum pro stávající výklad nejstarší historie. Proto se nikdy neuskuteční.

Kniha HAJDY NA HRAD