Franta (Pátek 21. října 2011)

Refrakce:

Optický klam, který je tím větší, čím níž je objekt. Největší je na obzoru (Ministr).

Existuje tabulka, která udává hodnoty od -1° do +3° výšky nad obzorem.

Rudý kotouč zapadajícího Slunce, který se dotýká obzoru, je ve skutečnosti již za obzorem - refrakce při výšce 0° je 36' 36'', zdánlivý průměr Slunce je 32''. Při východu Slunce je to opačně.

Rudý kotouč na obzoru při západu Slunce vidíme proto, že vidíme za obzor díky tomu, že dochází k ohybu paprsků světla v atmosféře. Optický klam, za který může refrakce, nám ukazuje Slunce na obloze zdánlivě výše něž je ve skutečnosti. Refrakce tedy zvyšuje polohu Slunce.

V souladu s těmito úvahami bych řekl, že refrakce obzor snižuje (umožňuje nám nahlédnout za něj). Myslím, že je to ovšem problematické vyjádření.

Problém je hora, která je mezi pozorovatelem a obzorem, nad kterou Slunce vychází. Typicky je to z mého pohledu např. hora Raná. Tam je patrné, že se Slunce nad Ranou objevuje, vyšlo nad obzorem už dávno předtím, jen nám byl pohled horou odcloněn
Tady bych mé úvahy o refrakci zatím skončil.


Ministr (s odkazem na prof. Ludvíka Hradílka):

V geodezii nejde o určení refrakce, ale omezení jejího vlivu vyměřováním krátkých úseků (záměrů). Největší chyb vznikají při měření výšek vlivem rozdílné teploty vzduchu při zemi. Náhlé změny při východu Slunce nebo změně počasí prý způsobují zmatky. V geodezii se proto vyměřují vzdálenosti jen okolo 5 km. Při desetinásobné vzdálenosti mohou být vlivem rozdílné refrakce chyby až stonásobné - Hradílek 1984.