ZH (Čtvrtek 15. září 2011)

Seděl jsem tak na louce u Terezína a s obdivem hleděl na ten věnec kopců Středohoří, říkal jsem si, škoda že je Slunce věčně jen na druhé straně, jinak by to byl dobrý orloj. Ono by to ale platilo jen pro vycházející či zapadající Slunce, jinak už je Slunce moc vysoko. Zato ale celý den vrhá stín mé vlastní postavy směrem k těm kopcům, stávám se tedy gnómonem a na mé louce můžu kdykoli za slunečna odečíst denní dobu. Jenže dřív tam asi kolem byly lužní lesy či bůhvíjaký porost. Tak bych udělal takovou ohradu okolo louky, kam by stromy, a ani divá zvěř, nemohly, nejlíp ještě s vodním příkopem. A trochu vyšší kůly by byly v zákrytů těch kopců, říkal bych, je hodina Házmburku, Oblíku, Oltáříku, hodina Milešovky, Lovoše, Radobýlu nebo Sedla, tak by byly pojmenované mé kůlové hodiny. No, to jsem se jen tak zasnil, nepranýřujte mě ;).