Jan Cinert (Středa 31. srpna 2011)

J. Čihák: Kanonické hodinky jdou trochu mimo mě, ale jsou to zajímavé údaje, zvláště: "velikonoční Aleluja a Evangelium zaznělo současně s prvním paprskem Slunce proniknuvším oknem do kostela."

Dávno jsem spekuloval nad pootočením jednoho následného neolitického chrámu na Maltě v Mnajdře (obr. v mé knize) o 45°, to je azimut 135°. Tehdy jsem si říkal, že se jim asi nechtělo vstávat na bohoslužbu za východu Slunce během rovnodenností v 6 hodin, a tak otočili chrám tak, aby paprsky dopadli do chrámu o 3 hodiny později, čili v 9 hodin. No, praktický důvod by byl ten, že by se na 9. hodinu sešlo více lidí i z větší dálky. Vzpomněl jsem si na to u azimutu kostela na Pohansku - 46°, jednalo by se o polohu Slunce při západu v 15 hodin za rovnodenností. Jenže je to jen jedna z možností a jinak zatím nedoložitelná, tak jsem jí dál nerozvíjel.

V každém případě to celé navozuje možnost původu kanonických hodinek nejen v době starozákonní, ale již v neolitu, a původně by se jednalo o vyspělé sledování denního času a dobré znalosti pohybu Slunce.