J. Čihák (Úterý 30. srpna 2011)

Začátek chórových modliteb se řídil podle zvláštního rozvrhu daného řeholí sv.Benedikta. Rozvrh vycházel z antického denního modelu, podle něhož měly den i noc vždy dvanáct hodin. Čili bez ohledu na roční období byla ta část dne, po kterou bylo světlo, rozdělena na 12 hodin a zrovna tak byla na 12 hodin rozdělena doba tmy. V zimě trvá tma déle, noční hodiny byly tedy delší než denní. V létě je tomu naopak. Pořadí modliteb bylo následující: osmou hodinu po západu Slunce začínaly vigilie, před rozedněním matutinum, po východu Slunce prima, třetí hodinu tercia, v poledne sexta, tři hodiny nato nona, při západu Slunce vespera (nešpory) a celý cyklus uzavřelo completorium.

S východem Slunce souvisel průběh velikonoční vigilie. “Čtení a zpěv žalmů by měly být tak dlouhé, aby velikonoční Aleluja a Evangelium zaznělo současně s prvním paprskem Slunce proniknuvším oknem do kostela. Aleluja s Evangeliem jsou vyvrcholením, centrálním bodem vigilie. Jimi se zvěstuje Kristovo vzkříšení.“