J. Čihák (Úterý 30. srpna 2011)

Liturgie hodin, liturgia horarum, officium divinum, byla každodenní kněžská a mnišská povinnost modlitby v několika denních dobách. V původní podobě, kterou přebírá i sv.Benedikt, vypadala následovně: matutinum (jitřní, při rozednění), prima (po východu Slunce), potom každou třetí hodinu, nešpory po západu Slunce a večer kompletář.

Katolický týdeník: “Historie Denní modlitby církve je velmi stará, sahá až do dob starozákonních. Společná modlitba věřícího lidu, která se konala v určité denní hodiny, je doložitelná již po návratu židovského národa z babylonského zajetí. I apoštolové se účastnili těchto společných modliteb, jimž byl postupem času vtiskován křesťanský ráz. První klasické svědectví je možno spatřovat již v 2.kapitole 1.listu Timotejovi, a to zejména o předpisech, jak konat veřejnou neboli liturgickou modlitbu. Sv.Kliment píše kolem roku 96 v Prvním listu Korinťanům, že apoštolové na rozkaz božského Spasitele dali nařízení týkající se času – hodin i pořadu bohoslužebných úkonů modlitby. Při tom sv.Kliment jasně rozeznává oběť eucharistickou od jiných liturgických úkonů. A podle slov zakladatele západního mnišství sv.Benedikta má společná denní chvála Bohu být hlavním zaměstnáním řeholní osoby.“