Jan Cinert (Pondělí 22. srpna 2011)

Franta: To není přesné. Mám za to, že metoda se dá s velkou jistotou použít u předrománských kostelů. Využívá stanovených novoluní a úplňků v kalendáři, takže počátek principu je na počátku 6. století (Dionysius Exiguus). Konec výhradního používání úplňků a novoluní po svátcích Liturgického roku je doložen románskou bazilikou sv. Víta, která byla duplicitně vytyčena v závislosti na svátku sv. Vojtěcha. Vytyčovalo se tedy nadále podle východu slunce za příslušné měsíční fáze. Jak to bylo principiálně dál, lze stanovit pouze na souboru většího počtu románských kostelů. Proto zatím mé opatrné vyjádření, ale k úplnému odklonu od vytyčování podle východu Slunce došlo zřejmě až v gotice.

To samé platí pro dobu před 6. stoletím, zase by se to muselo prozkoumat na větším souboru, ale výrazný zlom by nemusel být. Devatenáctiletý cyklus, tedy sledování času na kombinaci pohybů Slunce a Měsíce, je znám zřejmě od 2. tisíciletí př. n. l. a je použit pro výpočet dat Velikonoc. Takže je obtížné principy postavené na astronomických znalostech dělit na předkřesťanské a křesťanské. Snad se dá říci, že s pevným stanovením fází Měsíce v kalendáři se zjistilo, že se dají využít při zakládání kostelů a při urbanizaci v gotice se to stalo překážkou. Ale chce to ještě zkoumat.

Z. Ministr se příliš nezorientoval v historických souvislostech. "Pohanská orientace rotund" má svůj původ ve staré představě, že rotundy jsou původně pohanskými svatyněmi.