J. Čihák (Čtvrtek 11. srpna 2011)

Názor, že název Davlice pochází od jména potoka, u kterého byla vesnice založena, je možné docela přesvědčivě podložit. Na leteckých fotomapách je dodnes vidět, že prameniště bylo velké. Potok byl tedy bohatý na vodu od samého začátku.

“V Davlicích se začalo rozmáhat rybníkářství, což potvrzují první listiny z 6.února 1233 a z 12.února 1235, v nichž jsou již přímo jmenovány Dawlice. Listiny jsou uchovány v archivu Křižovníků s červenou hvězdou. Uvádí se tam, že královna Constancie, druhá manželka Přemysla Otakara I., koupila od německých rytířů i Dawlice za 1500 hřiven stříbra. Při koupi jako přednost bylo uváděno, že rybníky pod vrchem nad Dawlicemi dávají pro špitály 370 kop ryb ročně.

Ďáblický potok, později přejmenovaný jako Mratínský potok je významným vodním tokem povodí Labe. Pramení v Ďáblicích v severní části za ohradou statku. Zde také najdete první rybník tohoto potoka. Prameniště je zásobované spodní vodou od kopce Ládví a z okolních polí. Dříve zde byla celá soustava rybníků, plná ryb, které vlastnil Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou. Později pozemky prodali, rybníků ubylo, přibylo domů a tak i potok se svým charakterem měnil. Vždy však měl dostatek podzemních vod na neprodyšném jílovém podkladu.

Časopis Naše řeč: Ke jménům, která pojmenovávají lokalitu jako objekt konající charakteristickou činnost, lze přiřadit také stč. místní jméno Davel, dnešní Davle: vzhledem k mimojazykové skutečnosti — zúžení řečiště Vltavy — šlo nejspíše o odvozeninu slovesa dáviti sě ‚tlačit se‘, která původně označovala vodu tlačící se úzkým korytem, a tak zrychlující svůj proud. Na starobylost příslušných deverbativních apelativ (*žehel ‚sežehnutá půda‘, *třěbel ‚vymýcený pozemek‘, *skřipel ‚skřípající objekt‘, *davel ‚tlačící se, valící se voda‘) ukazuje ta skutečnost, že ona místní jména mají doklady z nejstarší lexikální vrstvy a převážně patří k starému sídelnímu území v Čechách, z něhož nebyla přenášena do nových sídelních oblastí.“