Z. Homola (Čtvrtek 11. září 2008)

Jak už jsem tu nedávno psal, našel jsem i tvar Sixi (dle přepisu kronikáře Karla IV. Marignoly), což možná připomínalo latinské saxum - kámen, viz Kosmovo "principali throno, quodam saxo ... in medio ciuitatis".
Neviděl jsem originály jiných přepisů než onoho budyšínského, kde teda onen třetí znak moc "z" nepřipomíná, x už vůbec. A ten první znak bych přecijen chápal jako Z či Ž (stejný je tam ve slově Božena, sice je stejný i ve slově Wenceslav a Bracislav, nicméně jinde je vesměs s psáno jinak, tak to mohl písař myslet jako Wencezlav. V latině h znali, a když na ně písař posadil takové mohutné znaménko, mohlo to třeba znamenat ono znělé ch, které předcházelo h a bylo by to přecijen žihi.
Přepis ve tvaru Žiži nejspíše pochází z jiného rukopisu. V tom budyšínském by bylo s podivem, kdyby stejné hlásky v jednom slově písař nezapsal stejnými nebo podobnými znaky, byť jeden je majuskule, druhý minuskule - ale ten první znak je identický s minuskulí ve slově Božena.
Otázkou je, zda přepisovači byli Češi a Pražáci, tj. zda znali sto let po Kosmovi v reálu ono místo a jeho název, anebo zda se jen snažili otrocky přepsat třeba špatně čitelný originál.
Také je otázkou, jak tehdejší písař zapsal sykavky a polosykavky š, ž, ć, dz´, č, které jsou si podobné. My už máme zažitou systematiku, že ž patří k z atd., ale v dobách, kdy to takhle systematizováno nebylo, a zřejmě ani čeština ještě neměla latinkou psanou podobu, to asi nemuselo být podle našeho usu. Takže třeba ani to Čihi (pozorovatelna) by nemuselo být nesmyslem.