Jan Cinert (Pondělí 6. června 2011)

U variant jména germánské Letní bohyně je vidět jak se výslovnostně proměňovalo -g na -dž a -j (viz jazz) nebo -t. To je ale už pro specializované lingvisty, pro nás je podstatné, že všechny varianty jsou rozšířením per- a mají původní smysl "pršaná", tedy oplodňovaná a rodící.

Zajímavá je i zmíněná jahoda, která má pozůstatek "zdůraznění přízvuku" ja-(a-). Totéž je ve jménech A-Thena a A-Pfrodita, která jsou tím velmi stará a vznikla před přeměnou hlásky a- na vyjádření negace. Řekl bych, že a-(ja-) je také spíše původním rozšířením kořene Theo (stín) měnící na A-Thena (stíněná) a stejně Pfrod (dešťová, říční voda) na A-Pfrodita (pršaná). Z (j)a-goda pak zůstává kořen God, čili opět jeden z názvů boha ZO "chodícího" po obloze. Podobně jako "plo-d" z per-t, by jahoda měla být nazvána ve smyslu "vzniklá po oplození dešťovou vodou", jinak také "boží".

Odkaz na kresbu podle "brakteátu" je opravdu pěkný úlovek. Připomíná mi otisk mykénského pečetního prstenu (u mne na str. 38), kde je na obvodu šest hlav, jako je tady šest "podkov". To asi nebude náhoda, ale doklad toho, že v mezidobí musela existovat tradovaná piktogramová vyobrazení, podle kterých se také vyprávěly mýty. "Podkovy" by tedy měly vyjadřovat šest roků poloviny Jupiterova roku a tři "ležaté kříže" počet 3 x 4 = 12 solárních roků Jupiterova roku. Samozřejmě musíme doufat, že se nejedná o novodobý padělek.