Jan Cinert (Sobota 4. června 2011)

Franta dodal velmi zajímavé a podnětné informace, ale s interpretacemi vzniklými před mojí (nejdokonalejší :-)) definicí o původu mýtů z časových pouček.

Krvavá "vsakující se" oběť může mít svůj původ v obětování Matce zemi. Pro pozdější období je ale závazné obětování védského boha Puruši (Pršáka = boha ZO), který byl rozsekán na malé kousky. Odráží se v tom samotný princip boha ZO, který se přeměňuje na bezpočet kapek deště, které oplodní (vsáknou se) Matku zemi. V Indii takto ještě v 19. století byli obětováni lidé, jejichž kousky byly zahrabány do země pro zvýšení úrody. Krvavá oběť je tedy primárně obětí "denního boha", a proto nesouvisí s ročními cykly a mohla být vykonána kdykoliv v potřebnou dobu před bitvou. U nás je to obětování osla a jeho rozsekání na sto tisíc kousků, které byly potom pro posílení snědeny Čechy před bitvou s Lučany.

Pro koňské hlavy a vůbec atribut koně, je závazný mýtus o Olegovi, který po čtyřech letech stoupl na koňovu lebku, z té vylezl had a ušknul ho. Ondřejský kříž a koňská lebka je tedy atributem druhé mužské poloviny Venušina cyklu a nemůže mít nic společného s denním bohem ZO a krvavou obětí.

Jestliže jsou v pohádce O husopasce dvě dívky, které se proměňují, tak je to jeden z nejstarších mýtů, a sice o Letní a Zimní bohyni, které se proměňují. Kůň jménem Falada (*per-t) je již doplňkem, který s podstatou mýtu nesouvisí. Kůň byl domestikován později, nežli vznikl základ tohoto mýtu. V pohádce Mrazík ve sporu mezi Nastěnkou a Marfušou žádný kůň nevystupuje.