Jan Cinert (Úterý 31. května 2011)

Zdá se, že i vykonavatalé obřadů ve svatyni do ní mohli vstoupit jen za určitých podmínek. Zajímavý fenomén je "nalezení azylu ve svatyni". Svatyně byly umístěny po vzniku hradišť, tedy obecně po vzniku knížecí moci, na akropoli (vnitřním hradišti) a ta byla vyhrazena jen pro knížete s rodinou a snad i obřadníky. Zároveň posledním útočištěm před nepřítelem. Otázka je s přítomností "davu" v době rondelů, tam to asi bylo jinak. Opět bychom se na to měli dívat tak, že v průběhu času docházelo i v tomto ke změnám. Jiné to bylo v době uzurpace svatyně knížetem a jiné před tím.

Analogicky se diskutuje o Stonehedge, bylo to primárně pohřebiště nebo svatyně? Myslím, že je to jasné. Nejprve mohla vzniknout svatyně a některý následný lid ji využil k pohřbům některých jedinců. Totéž se týká i našeho Turska. Nejprve byl poznatek, že Ers a Krliš jsou na linii rovnodenností, případně i že Hřivnáč s Ersem jsou na linii zimního slunovratu. Teprve potom zde mohlo vzniknout mohylové pohřebiště a dále slovanské popelnicové, dnes již rozorané.

Potom by na Hradě mohla být původně svatyně, po změně osídlení, tedy vzniku osídlení na Malé Straně, by byl prostor využit jako pohřebiště. Jenže mimo analogií a několika předbořivojovských hrobů to nic jiného nedokládá.