J. Čihák (Pátek 27. května 2011)

Z webu:“Nejstarší hradní pohřebiště klademe do období před postavením kostela P. Marie. Tvoří ho necelé dvě desítky více či méně narušených kostrových hrobů, soustředěných na III. hradním nádvoří. Nejvýznamnější mezi nimi je hrob muže v dřevěné schráně s vybavením bojovníka. Zejména meč je dokladem vysokého společenského postavení nebožtíka. Také některé další hroby musely náležet elitě, i když doklady jsou méně nápadné (pásová kování rakví, dýka). Přesné datování hrobu „bojovníka“ je obtížné, ale širší okolnosti vedou k jeho zařazení do doby před přijetím křesťanství. Jeho společenské postavení by předpokládalo pohřbení u kostelní stavby nebo v jejím interiéru. Pokud byl pohřben přímo uprostřed hradního areálu, zřejmě zde ještě žádná kostelní stavba nestála.
Co tedy vyplývá ze svědectví archeologie o nejstarší úloze a funkci Pražského hradu? Hrad zaujímal stejnou plochu jako v současnosti. Přestože nemáme přesnější svědectví o podobě vnitřní zástavby, nepochybujeme o intensivním sídlení a také o možnostech tehdejších obyvatel získávat předměty luxusní povahy. Příslušníci elity byly v tomto areálu také pohřbíváni. Závažný je také rozvoj osídlení v nejbližším okolí (na Hradčanech a zejména na Malé Straně), které by jistě neprobíhalo v okolí nevýznamného místa. Pražský hrad tedy byl již před knížetem Bořivojem I. místem, kde pobývala společenská elita. Snad tedy sehrával jakousi centrální úlohu, i když přesnou příčinu neznáme (mocenské ústředí?, kultovní areál ?). Zdá se tedy, že již v 9. století měla hradní ostrožna úlohu centra. Kníže Bořivoj si patrně uvědomoval jeho význam, a proto ho neváhal ovládnout, když se naskytly příznivé okolnosti.“