Franta (Pátek 15. dubna 2011)

Odkaz, který jsem k Haberské stezce uvedl ukazuje i na to, že to pojmenování může vzniknout i z něčeho nedůležitého - viz ten odkaz na Kosmu a pak rozvádění toho, že to vůbec nemusela být nějaká hlavní cesta na Moravu. Prostě se objevila "na správném místě" a už to zůstalo.

Pokud bychom se přidrželi teorie pana Cinerta o temném, zataženém a stékající vodě a měli bychom k tomu přiřadit nějaký stromový porost, tak "by tam pasovala olše".

Když si vypůjčíme něco foneticky blízkého tak se nabízí "bran". A když opustíme na chvilku "slovanství" tak Bran je známé jméno.
Bran jako "bůh s kotlem", Branova (Brennus) věštící hlava pohřbená v Londýně. Jeho ptáci havrani, kteří požírají mrtvoly.
Ono pověstné "zlomení hole" - na znamení, že se někdo úplně zříká příbuzenství, se muselo ve středověku prý zlomit olšové dřevo nad hlavou. Dřevo je červené, kůra se používala k činění kůže - ta byla pak černá. Olše měla být součástí triády bříza - líska - olše (to se asi nebude líbit panu Cinertovi) a symbolizovala to černé v triádě bílá - rudá - černá, tedy zánik. Olše se prý "keltsky" jmenovala "verno", staroirky "fearn"

A když se podíváme na ty dvě vesnice, tedy Havraň (Qual de Habran) a Brany (Schazlabe de Bran) tak se sobě podobají v jednom aspektu. Obě leží při ústí jakési rokle, kterou stéká voda. Brany již neexistují (povrchový důl), lze vidět na historické mapě II. vojenského mapování. V Havrani tam voda stéká dodnes a je rezavě zbarvená. Blízko Havraně, v místě, které mohlo být klidně "olšová bažina" se nalezl depot bronzových seker, které byly uložené v hliněném hrnci - nabízí se říci, že v kotli.