Jan Cinert (Neděle 6. března 2011)

Úplně stačí vědět, že příbuznost tzv. indoevropských jazyků tvoří vzájemné výpůjčky slovních kořenů majících původ v názvech "boha zatažené oblohy" (bůh ZO) různých samostatných jazykových skupin. Takže pátrání po původních významech je pohyb v uzavřeném kruhu. Bez pohnutí brvou je pak jasné, že brva má stejný základ jako barva, protože obě "zakrývají" a pochází z per-/par-.
Při jakýchkoliv hrátkách s etymologií je ovšem nutné dodržovat pravidla o přeměnách souhlásek. Nejsem lingvista, tak jenom základní skupiny: g,k,q,h,ch; p,v(w),b; r,l; t,th,d; g,dz,dž; p,pf,f; u Keltů a Řeků s,h.
U slov brim, Praga, braha a brawa je základ "per-" a tak všechna taková slova mají původní význam spojitelný s "bohem ZO": rychlý pohyb, dešťová a říční voda, velikost a oplodňování. Přeneseně pak zakrývání, srst, divokost atd.
Oproti názorům "renomovaných", kteří mají potřebu vytvářet umělé protoindoevropské kořeny a hlásky tak, aby vyhovovaly všem indoevropským jazykům, je možno říci, že např. kapat, kopat a kupole mají stejný původ. Původním významem je "oplodňování" (kopulace), přeneseně pak slov. kefka (kartáček). Přes zdánlivě různé významy je původní již ztracený "bůh ZO" jménem Kep/Kap (Gapa).
Etymologické hrátky jsou jistě zajímavé, ale hledání souvislostí podle posunutých významů v národních jazycích není určující, protože se stejně nakonec skončí u některého mezolitického nebo neolitického "boha ZO".