Jan Cinert (Pátek 18. února 2011)

Je to opravdu trochu složitější, ale pokusím se to zjednodušeně vysvětlit. Již antika znala dva základní stavební typy, a to světskou podélnou baziliku a funerální centrálu. Na západě se jako sakrální stavba začala používat bazilika, vedle řidčího použití centrály pro mauzolea a baptisteria. Na východě se to spojilo do jedné stavby a vznikl kostel s kupolí na křížení dvou krátkých podélných lodí. Byzantský císař Justinián získal území v Itálii a postavil zde centrálu San Vitale, ve které se později shlédl Karel veliký a podle ní postavil korunovační kapli v Cáchách. Z té se dále vyvinul typ dvoupatrové kaple, nejen centrální, a dále ve 12. století tzv. karner.

Naše rotundy jsou redukcí byzantského kostela s kupolí a přišly k nám s Cyrilem a Metodějem. Pouze u nás byl střet mezi západní a východní liturgií, a tudíž pouze u nás se dá spojit latinská liturgie s podélnými kostely a staroslověnská s rotundami. S iroskotskou misií se dají spojit první kostely s pravoúhlým kněžištěm (Modrá, Znojmo), ale už ne pozdější (Kopčany). Rotunda v Grojči zase vznikla pod vlivem našich rotund, zřejmě kvůli tomu, že kulatý půdorys zvyšoval spiritualitu místa. Vedle toho existoval, již diskutovaný, typ tetrakonchy.

Obecné zjednodušení s přiřazením typů kostelů se tedy učinit nedá, pouze u nás se rotundy dají přiřadit ke staroslověnské liturgii. Legendárnímu vyhánění kněží bych moc nevěřil. Spíše se jednalo o osobní ambice konkrétních lidí při obsazování biskupských stolců spojených s důchody.