Jan Cinert (Neděle 16. ledna 2011)

Makotřasy: Když jsem v minulosti narazil na astronomický výklad Makotřas, připadalo mi to násilné, nevěrohodné a příliš komplikované na to, aby tehdy lidé takto uvažovali. Tak jsem jako astronomický laik, nemohoucí oponovat, záležitost odložil. Ovšem jednoduchý výklad, že se mohlo jednat o ohradu na dobytek nebo otroky je také možno odmítnout. Dobytek se pásl víceméně samostatně v lesích a zavřený by neměl co spásat. Kdyby se jednalo o ohradu v době nebezpečí bylo by zvoleno místo s využitím terénních překážek. Ani otroci nepřichází v úvahu, tolik a často jich tehdy nemohlo být, aby se vyplatilo stavět ohradu. Rovněž shromaždiště bez sakrálního významu a posvátného vytyčení není možné. Něco tam je jistě zakódováno, ale já v tuto chvíli nejsem k tomu schopen více napsat.

Víceleté cykly: Jejich používání se dá zjistit pouze z narážek a číslic v mýtech, názvů pro číslovku devět, germánského zwelf, svatyň s osmi kůly atd. Na konkrétní historický údaj jsem zatím nikde nenarazil, možná je to dáno tím, že toto lidem ještě moc nedochází a pozornost je stále soustředěna na dümezilovský výklad o trojfunkcionalitě náboženství. Proto také ta potíž, kdy vlastně se má počítat začátek Venušina cyklu, jestli ve smyslu 3 + 5 nebo 5 + 3. Dále třeba počítat s tím, že v delším období docházelo i u víceletých cyklů k posunům oproti skutečnosti. V mýtech jsou to vzpoury časových héroů, převážně blíženců, protože ti jsou základní neměnnou denní jednotkou.

Ztotožnil jsem se s počátkem nového počítání času a příchodu nového věku v roce -47. Přidáním číslice 40 se stanovilo narození Ježíše v roce -7. Juliánský kalendář byl zaveden v roce -45. To asi není náhoda.

San Apollinare: Na jiných vyobrazeních je vidět, že květy jsou i jinde, nejen u tří mudrců. Nejsou však tak zdůrazněné, mezi nohama, takže je možno vyslovit domněnku, že pravděpodobně je jejich počet u mudrců záměrný, ale ne s naprostou jistotou. Před nimi je ještě pět květů a 5 * 8 = 40. Keltové měli svátky posunuté o 40 dnů, a Nanebevstoupení J. K. je 40 dnů po Velikonocích. Franta již upozornil na četnost této číslovky. Její původ bych nejspíše viděl ve čtyřletých polovinách osmiletého cyklu. Přidání řádů jsem si již často dříve všiml v různých mýtech. O častých záměnách dnů za roky se diskutovalo již ve starověku. Na informace o tom se dá dostat zadáním Berosova čísla, ale teď z hlavy přesně nevím.