Jan Cinert (Úterý 11. ledna 2011)

Franta: Znakem Letní bohyně povýšené na osmiletý Venušin cyklus byla vždy osmicípá hvězda, nebo jinak vyjádřené číslo osm (např. osm opláštěných štítonošů ve znojemské rotundě). Počítačem vykreslený pentagram v odkazu by ve starověku nikdo nenakreslil. Oni tehdy viděli pět elips které Venuše vytvoří na obloze během osmi solárních let. Proto má v Máhabháratě Draupadí (Venuše) pět manželů zvaných Pándůovci (od slova pět). Evangelisté opravdu jistě nebyli astronomové, rozvíjeli příběh původně vycházející z časové (astronomické) poučky nebo záznamu úplně stejně, jako byly vytvořeny i jiné mýty.

Musím vzít zpět úvahu o roku +2. Roku -7 došlo k novoluní tři dny před zimním slunovratem. Ty jsou zřejmě těmi původními třemi dny od ukřižování do zmrtvýchvstání. Tím nastává větší soulad i s počítáním lidu po r. -8 a obdobím vlády Herodese. Potom je základem Ježíšova narození astronomický záznam o postavení Venuše a Měsíce v roce -7. Po ztotožnění s tehdejším počátkem roku o jarní rovnodennosti bylo ukřižování a zmrtvýchvstání přesunuto na jaro. Následovalo přiřazení beránka k Ježíšovi a dále spekulace o první neděli po prvním jarním úplňku.

Rovněž Keplerovo řešení tedy nelze jednoduše smést se stolu. Celý rok -7 byl díky postavení Jupitera a Saturnu významný a kvůli záznamu o nejbližší poloze Venuše k jihu o slunovratu téhož roku, bylo k tomuto roku přiřazeno narození Ježíše v Betlémě.

Čtrnácticípá hvězda v Betlémě je nějaká pozdější výtvarná stylizace. Může to ale být důsledek dávné záměny čísla šest (polovina Jupiterova roku) za sedm. Potom namísto dvanácti let Jupiterova roku vyjde čtrnáct.

Z. Homola: Snad je pro Vás dobrou motivací, že ještě nedoladěný program je už používán a přináší výsledky. To je v dnešní ignorantské době výjimečná situace :-).