Jan Cinert (Čtvrtek 30. prosince 2010)

Franta: Ovlivněn mýty jsem původně fandil více novoluní než úplňku. Systémově ale zafungoval úplněk. Má to i svojí logiku. Je to střed mezi přibývajícím a ubývajícím srpkem, tak jako je i polovina slunečního kotouče, kdy došlo k vytyčení osy. Před novoluním Měsíc asi na tři dny zmizí a tak je úplněk vizuálně lépe dopředu odvoditelný, stejně jako polovina kotouče. Úplněk je také vítězstvím světla nad noční tmou a připomíná noční Slunce. Dochází k setkání denního a nočního Slunce. Ale to jsou až mé dodatečné doplňky.

V průběhu roku bylo opravdu teoreticky 12 - 13 termínů pro vytyčení osy. Jenže v každém z devatenácti let cyklu v jiném dni. Dostatečné denní odstupy úplňků v jednotlivých letech umožňují roční dataci.

J. Čihák: Já vím, že hvězdy hrály u lidí odedávna významnou roli. Nevěnuji se jim tak jako Vy, ale mám pocit, že ve výkladech je přidáno trochu středověkého až novověkého balastu. Nechci nikomu nic vnucovat, ale abychom si lépe rozuměli, uvedu svůj pohled na "Tři krále". Jsou to blíženci Světlo - Stín a ten třetí vzadu je Stín zatažené oblohy. Ti symbolizují denní časovou jednotku, a proto se jako první přišli poklonit Solárnímu roku a uznali jej za krále. Již Ábel, Kain a Set jsou takovou trojicí, aniž by někdo řešil jejich vazbu na hvězdy. Jedna, dva a tři (tar/dar - tři) jistě také nevzniklo podle hvězd. Chápu však, že je asi těžké jednoduše oddělovat původní podstatu od pozdějšího nánosu.